Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
28.02.2014 / Verena
Znáte ten pocit, kdy si opravdu připadáte nenormální? Myslím tím takový ten stav, kdy zcela zřetelně víte a vnímáte, že váš mozek, nebo alespoň jeho část, pracuje špatně, nenormálně. Nejčastěji to u sebe pozoruju při epizodě deprese, ale někdy i při úzkosti. Racionálně vím, že to, jak zrovna v téhle chvíli vnímám svět, není pravda. Vím, že realita je jiná než jak se mi zdá. To se mi jen v hlavě zase probudil ten vetřelec – moje deprese, moje úzkost. Je to takový skřítek, který mi bydlí v hlavě a čas od času se snaží přebrat kontrolu nad mým mozkem, tělem, myslí. Je to takový můj celoživotní společník. Mořští vlci mívali na rameni papouška, já si s sebou na rameni nosím svého skřeta depresi či úzkost. Někdy je docela maličký, ani o něm nevím, docela zapomenu, že ho vlastně mám. A pak najednou vyroste a zničeho nic mi na rameni sedí obrovský skřet a šeptá mi do ucha spoustu nepravd a snaží se mě ovládnout. Chce ovládnout moji mysl. Umí být neviditelný – někdy si ho zpočátku ani nevšimnu a nezaregistruji, že mi něco našeptává. A pak si najednou uvědomím – hej, tohle nejsem já, můj mozek narušuje cizí vysílání! Všimnu si těch cizích vln a podaří se mi je odlišit. Neumím je však tak úplně přehlušit a eliminovat. Někdy mě trochu dostanou a já nejsem schopna s nimi zrovna v tu chvíli nic udělat. Je to takový boj, pro který jsem zatím nenašla ideální zbraně. Prozatím mi ale stačí vědomí, že tohle nejsem já, že to je ten velký škaredý skřet, který sice možná vítězí v této chvíli, ale já někde uvnitř vím, že to jeho vítězství je jen dočasné. Realita je jiná, než jak se mi ji on snaží namluvit. Já to vím a získám si zas celé vysílání pro sebe. Nejspíš ne napořád a nejspíš mu nějaká ta vysílací vlna napořád zůstane. Úplně se ho nezbavím nikdy. Je mojí součástí. Ale ho znám a naučím se držet ho v patřičných mezích. Občas sice bude mít navrch, to je mi jasné. Ale pak budu mít zase navrch já.

27.02.2014 / Donucena
Moje velký přání...napadlo mě dnes,když jsem se mazlila se svým pejskem.pridrzoval si předníma tapkama moji ruku na svém hrudnicku.polozila jsem si na nej hlavu a druhou rukou ho drbala na zadickach. Citim,jak moc mě má rad a já jeho. Už dlouho mě to nenapadlo az opět dnes.byt sami dva na úplně opuštěném ostrove,žít z toho,co nám ostrov,příroda poskytne.bylo by hned po depresích.zadny lidi,kteří vás klepnou pres prsty hned,jak nezapadate do určitého vzorce.a tak jsem zjistila,ze pro okolí jsem nejlepší,když jsem uzavrena a delam,ze zapadám do jejich vzorce.reknete,co cítíte,chovejte se trochu jinak,než je norma a klep pres prsty.ostrov mi není dopřán,upřímnost mi není dopřána, tak co mi zbývá...byls mi nabídnuta účast v jednom novém projektu,zvažovala jsem,je to pro mě něco úplně nového.kdyz to klapne,bude to hurá,když to neklapne...bude to hodne ptace.prvni výsledky...dilci...maji byt k dispozici již v létě.zvazovala jsem,nechce se mi do nového kolotoče,který se bude točit hodne rychle,ale...kdyz nemůžu mít svůj ostrov,svůj klid,když nemůžu byt upřímná,otevrens,tak se ponořím do své práce,do kolotoče navic...do blazince dnešního světa, který nám ubírá sily,který nechce nás,nasi upřímnost,nasi otevřenost,ale chce po nás jen abychom zapadali...v jakém světě to vlastně žijeme..

27.02.2014 / Anežka
Taky mate někdy pocit,ze všichni.co jsou kolem vás a mají vám pomáhat,tak se na vás domlouvají a vy pak nevíte,komu mate věřit?proč to vlastně delaji?

26.02.2014 / Marie
Škoda že neexistují třeba co já vím zázračné pilulky nebo něco, co by nám pomohlo ukázat, jak to vypadá, když nejsme ve stresu, když nejsme někde dole. Vždycky jsem dětem říkávala, ať se děje, co se děje, každá situace má vždy řešení, nic není tak hrozné, jak to zprvu vypadá. Vše se dá vyřešit. Teď jsem chytrá a přitom občas někdy často upadám do beznaděje. Když to ale tady ctu od Tebe, Jani, upřímně zní to divně, nepochopitelně. Tak mladá a takové stavy. Ono je asi jedno, jestli je clovek mladý nebo starý...jsou to vždycky divný řeči. Už nikdy nechci zažívat takové pocity...Držím Ti pěsti, ať to zvládneš, protože, ač je život doprčic těžkej a někdy nám připraví opravdu nesnesitelné chvíle, přesto si myslím, ze stojí za to. Je v něm i spousty krásy, spousty nádherných chvil, které teď možná nevidíš, ale přijít o ně by byla věčná škoda.. hodně štěstí..

25.02.2014 / Jana
Ahoj.. Tak jsem opět v těch největších sr..kách,zhnusená sama ze sebe a ze všeho.Je to všechno jedno.Maturita za dveřmi a já sedím a plánuju,jak se zabít.Nenávidím se a svůj život.Nemám nikoho.Kdo by také chtěl se s někým takovým,jako jsem já,stýkat? V psychiatrické léčebně to nemá žádný smysl,spíš je to horší.Tak jen přežívám,čekám,kdy se mi konečně podaří to uskutečnit.Už mě vážně nebaví na tomto hnusném světě hnít...Jsem odporná,vždycky ,,ta divná" ,všichni mě nenávidí a pomlouvají. Nic už nemá smysl. Omlouvám se za svůj trapný výlev.Jen to nemám komu říct.Děkuji

24.02.2014 / Marie
Hlásím se do klubu...možná čím víc čekáme, že bude dobře, tím víc to stojí za nic. Co já vím?...Mě teď čeká tento týden něco moc těžkého. Je to opravdu těžký týden a završí to pátek. Já jen věřím, doufám, že to bude mít pokračování...Hodně štěstí a hodně sil, milá Péťo a všichni...

24.02.2014 / Petra
Zdravim...jen IQ test,jestli jsem úplný magor??nebo je na tom někdo podobně? Začalo jaro...je to nádhera na koukáni a já misto energie...a to jsem se tak těšila na kolo,jsem totálně vyřízená...bez energie...ranni vstáváni je exhumace...a neskutečně mě to štve. Dalši druh mého postiženi je to,že jsem fakt na hlavu a má duše nerespektuje ani elementárni zákony fyziky:-(...prý je léčba jako horolezectvi...zdolávání hor v sobě. Hezké přirovnání. Proč mi ale je chvili doobře,dokonce super...a za pár dni na dně?bez důvodu...jen tak... Jsem mentálně jinde nebo i vy si myslite,že když člověk vystoupá na Řip ....kdeže Everest...usne,měl by se snad ráno probudit na Řipu a ne v základ.táboře,ne??? Proč je to furt nahoru...dolu...? musi to přeci mit nějaký vnitřni smysl,ne? Zakládám Klub magorů odolných léčbě:-(

23.02.2014 / Marie
Jednou jsme dole, jednou nahoře...sakra, jak je nepříjemný sdělovat to, co léta tajíte...když syn onemocněl, pokud to šlo, tajila jsem to. To proto, že se ve spojitosti s jeho nemocí hodně mluvilo o stigmatu. Říkala jsem si také, že je to jeho věc a že jedině on má právo říci o své nemoci tomu, komu chce. Taky jsem doufala, že se jeho stav upraví, tak aby s tím neměl do budoucna problémy. Dneska, když už je jasné, jak to bude,i když zázraky se čas od času dějí, dneska, kdy i on si napsal na fb, že je v léčebně, dneska, když mi už i on řekne do telefonu:"Mami, kdyby se za mnou někdo stavil, řekni mu, kde jsem a že může přijet na návštěvu s Tebou..." Tak dneska už to pouštím i já. Před chvílí jsem přes fb mluvila se sestřenkou, přišla řeč na děti, tak jsem jí to řekla. Není to příjemné, je to vrtání se ještě v nezhojených ránách, ale možná to je to, co mi pomůže...

23.02.2014 / Petr1
Ano, konečně je jaro, hodně světla a modré nebe. Letošní zima s epovedla.

23.02.2014 / Marie
Dneska je venku JARO :) Pravé jsme se vrátili s Fíčkem z procházky. Nádherná procházka :) Jen jsem si uvědomila, že nám tam chybí ještě někdo...ach, to jaro:) Ale náladu mi to nezkazilo:) Přeji všem krásný den...

23.02.2014 / Hanka
Ahoj večer jsem měla docela krizi, nicméně je ráno a jsem stále unavená na hrudi mě svírá.Zítra do práce. Jsem od jakživa hromádka neštěstí, která to ale nedává najevo, všechny zdravotní problémy co jsem kdy měla byly z psychiky, bojuji víc než 15 let a až ted jsem měla konečně záminku jít k psychiatrovi. Celkově naše společnost odmítá psychické problémy, vše řadí do jedné skupiny, ten kdo chodí k psychiatrovi je blázen, i když pan doktor říká že to tak není, tak jsem mu řekla že žije mimo realitu. Dělám v rodině i na pracovišti si z toho srandu i z pobytu na psychiatrii,i když je to skoro vic jak 6 měsíců, protože každý ví že jsem tam byla, ale každý to připisuje mému zhroucení z nevěry. Ale dobrá zkušenost :), sice jsem si moc nepomohla, ale historky o tom jak jsem měla debatu se chizofrenikem a snažila jsem se mu jeho blud rozcupovat rukama aby se mu rozplynul docela všechny pobavil :) Jinak Petro dobrý vtip. Stojím před otázkou zda jít k psychiatrovi nebo nejít, co mi zas řekne , že život je těžký ? tak jak posledně? Potřebovala bych něco mezi neurolem a AD ale co? Dostanu vyhubováno , že jsem vysadila?že si za to mužu sama , že nedodržuju jeho pokyny, co chci to mám,ale život s AD není tak skvělý jak se ze začátku zdál, flegmoš hadra se z vás stane, aspon ze mě, je vám víceméně všechno jedno, jedu tak autem a říkám si nabourám a umřu no a co, jedu autem srazím někoho no a co , seřvu zákazníka no a co, je mi to jedno, proto jsem vysadila tohle není normální. ( to byli jen mé pocity, nikdy jsem to neudělala a snad bych ani nemohla) Brečet nemužu, smát se nemužu, na sex nemám chut.

23.02.2014 / Marie
Líbí se mi vtip od Petry. Něco mi to připomnělo...Nedávno jsem byla v kanclu u kolegyně. S něčím se tam trápila a stále se jí nedařilo. Tak jsem jí ukázala, jak na to a ona povídá: "To jsem teda blázen." Odpověděla jsem:"Nejsi, věř mi, já mám s blázny své zkušenosti." Zasmály jsme se, ale v tu chvíli ve mně zatrnulo. Není to zas až tak dlouho, co jsem se s jistým p.dr., kterého si mimochodem velice vážím a který se svým pacientům opravdu velice věnuje, dohadovala o slovíčko "blázinec". Nikoho se samo nechci dotknout, já jen, že humor je fajn věc a jsem ráda, že i když se často citim v háji...viz moje příspěvky, tak občas se tam objeví ostrůvek naděje, že bude líp...že by to bylo tím, že si člověk umí udělat legraci sám ze sebe? Kdoví...

23.02.2014 / Petra pro M.
Omlouvám se...to jsem nechtěla,aby to mělo tenhle efekt... Naopak. Já bych měla přestat psát...vic ubližuju,než pomáhám.. V reálu bych tě objala...teď nemohu. Promiň. A Míšo,myslim,věřím,že život má takovej smysl,jakej mu ty dáš......a vejška ti v tom může dost pomoct. Čert vem vzdělání,ale kdo zná,ví,že roky na koleji a přátelství tam jsou úžasný...:-)Třeba se blýská na sakra lepší časy:-)

23.02.2014 / tragéd
Petro ale je těžké vůbec najít nějaký smysl života nebo motivaci žít když nemám přátele a denně jsem doma nucen se dívat na schlastanou matku, při které mám tak akorát nutkání vraždit. To nejde. Ale už tu psát nebudu, protože zcela chápu že to je úplně na nic a akorát to tak někoho nasere. Přeju všem mnoho sil a mějte se fajn.

22.02.2014 / Petra
Slyšela jsem dnes suprový vtip,musim se podělit:-)...tak hromadná zpráva pro Marušku,Ivetu,Michaela a všechny 'mimipražské':-) Jde Bůh a nese pytel s debilama. Zakopne,pytel se mu rozsype. Klekne,začne je sbírat,nejde mu to...Vstane a řekne: Co se dá dělat. Tak Praha bude tady:-)

 
 
1 ... 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.