Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
17.03.2014 / Renda
Ahoj,tak mě moje deprese zase dostala.Přišlo a já jsem do toho zase spadla takže jsem musela vyhledat pomoc a našla jsem ji v psychol.léčsem kde mi moc pomohli.Je to až k neuvěření ale člověku se nechce zpátky.Člověk se bojí vplout zpátky do reality protože vím že tam spadnu znovu.Je to prostě začarovaný kruh.Nějak nerozumím svojí rodině a nechtělo se mi k ní vrát,ale omusela jsem.Nechci jim zblížit ale necítím se moc dobře v jejich přítomnosti.Nejspíš je to tím,že si u nich připadám jako služka která musí dřít do konce sil,nemá chvilku pro sebe prostě jenom musíš tohle tamto a tadyto ale já jakobych nebyla.Prostě nejsem člověk alespon pro ně.Už jsem se vypovídala a musím končit.Jestli jsem někoho tímto článkem naštvala tak se ma mě prosím nezlobte potřebovala jsem si odlehčit tek prominte

17.03.2014 / Marie
Ahoj, nevím jak vy, ale já se dnes citim šíleně unavená. To bude tím chybějícím sluníčkem. Jo, vysoké pracovní tempo k tomu taky trochu napomáhá, ale jeden plus si přičítám k dobru. I když jsem chtěla přes víkend pracovat (něco do práce), nepracovala jsem:) A i když jsem unavená, mám přesto radost. Syn je u sebe v pokoji a čte si:) Nááádhera. A dokonce si uvařil těstoviny. No můžu já nemít radost? :) Přeji všem krásné dny plné radosti:)

17.03.2014 / zaseVtom Litam
Chodila jsem kdysi k psychologovi, ale když bych chtěla znova, tak mi to nebere a že potřebuje nějaký nový papír a čekat dalších čtrnáct dní než si najde čas. Mám pocit, že mám fakt smůlu na načasování a doktory. Moje doktorka mi je ochotná napsat antidepresiva, ale poslat mě na terapii, ani náhodou. Nenechá mě doma ani s chripkou, tak zatnu zuby a jdu do prace. Naposled jsem mi asi po měsíci skomíraní udělala krevní test, všechno v pořádku, jste na tom lepe než já, tak jsem se otočila na patě a vypadla. Za další měsíc mi našli na ORL bakterii hemofilis a dostala jsem do prace antibiotika. Jesteze jsou deti obcas nemocný, jinak bych se snad nikdy nevylecila. Psychický stav ty virozy ještě vylepšují a naopak. Jsi na dně a imuta jde taky do kopru. Hop a je tu hypochondr. Otázka je, jestli se chci snažit dostat k psychiatrovi, když není čas tam pomalu ani jít a pak to budu mít v papírech a až si budu hledat práci ve službách lidem, tak budu mít smůlu. Každopádně budu muset zvolnit, tohle tempo se nedá držet dlouhodobě (práce, děti, kurzy sebevzdělávání, doučování dětí). Už nemám radost ani z toho co dělám pro sebe.

16.03.2014 / Marie
Ano, někdy je toho na nás tolik, že se v tom plácáme a nevíme, co s tím. Já si říkám, že až mi bude tak, že to nebudu zvládat, i když dneska věřím, že se to nestane:) ale kdyby, tak půjdu ke svému terapeutovi, i když nebudu objednaná. On mi na tuty pomůže. Pajinko, nikdy jsem nepřemýšlela, že kdybych si něco udělala, že by se někomu ulevilo. Spíš si myslím, že bych tím svým blízkým ublížila. Určitě to tak je, myslím že u každého. Přeji Ti hodně sluníčka v duši, hodně radosti a hodně, hodně sil:)

16.03.2014 / Miluška
Ahoj všichni! občas sem zavítám a čtu, co je nového. Zaujalo mě vaše psaní zážitků, vím, že se to doporučuje, ale musím vám napsat o něčem podobném, co mě baví ještě víc. V rámci mého tvoření se věnuji scrapbookingu a hitem letošního roku je tzv. Project Life, Volně přeloženo - je to taková kronika toho, co se událo za určité období. Někdo dělá Projekt Life po týdnech, někdo po měsících, někdo podle událostí. Já jsem si zprvu říkala, že u mě se nic neděje, budu dělat PL až budou vnoučata. Jenže nakonec jsem zjistila, kolik zážitků mám a ani si je kolikrát neuvědomím. PL mi je umožní uvědomit si, připomenout a samotné tvoření je hotové blaho na duši. Pro PL potřebujete jen mít po ruce foťák a pak si koupit speciální kapsy, kde se ukládají fotky, speciální kartičky s textem nebo různě ozdobené. Na Pinterestu jsme založily nástěnku, kdo má zájem, podívejte se: http://www.pinterest.com/prettypaperscz/project-life-%C4%8Desk%C3%A1-republika/ Přeji všem hodně příjemných zážitků a sílu k překonání problémů! :-)

15.03.2014 / Pajinka pro Marii
Já si také říkám proč to neudělat,ale na druhou starnu si říkám že by se všem ulevilo.já už na tom byla tak špatně že jsem na psyciatrii musela jít.byla jsem tam 12dní,pak se to hodně zlepšilo.na terapii take chodim skoro 2roky,pomáhá mi,ale teď je toho na mě tolik,že už nemám sílu tolik bojovat jako dřív :-(((((

15.03.2014 / Marie
To je vždycky těžké s těmi myšlenkami.Taky jsem je měla. Jenže vždycky jsem mela důvod proč ne. A taky já o tom s lékaři hovořila, a to mi moc pomáhalo.Oni mi strašně moc pomohli a na psychiatrii jsem neležela. Prostě jsem měla kliku na psychiatry a i teď mám suprovýho psychoterapeuta.Chodím na terapie už půldruhého roku a myslím,že ještě nějaký roček chodit budu. Hodně to pomáhá. Tak proč se tomu bránit? Přeji Ti hodně sil,hodně štěstí a hodně radosti.Vždyť je jí kolem nás tolik, jen se pořádně rozhlédnout. Tak za tuhle větu musím poděkovat mému terapeutovi, bez něj bych to jistojistě dnes tak necítila :) Pajinko,drž se...

15.03.2014 / Pajinka
Ahoj Marie,projížďka byla fajn,ale bohužel jsme se s mužem pohádaly.V poslední době je ke mě strašně cladný,odměřený a podobně.Už sem na pokraji svýc sil,rivotril mám 3krát denně,abych to nějak vše ustála.Jsem zase unavená,bez nálady,prostě mi je úplně na nic,a zase mi vyplouvají na mysl ty špatné myšlenky,jako si něco udělat,pořezat se,spálit se prostě cokoli.zatím se pořád držím,ale mám strac to někomu říct,abyc zase neskončila na psychině :-((((( Držte mi pěsti ať to zvládnu.

14.03.2014 / Marie
Ahoj, Pájinko věřím,že sis projížďku na kole užila.Bylo dnes opět krásně a přímo to vybízelo na to,být venku. Taky jsem byla s Fíčkem. Dnes mi přijel domů syn.Atmosféra super.Zase to je ten můj syn a já věřím,že to nejhorší máme za sebou...Když člověka"chytne" depka,těžko si řekne,ze si nebude nic vyčítat,najednou se objeví všechny ty vzpomínky,najednou všechny chyby života vytanou na mysl.Hledáte totiž důvod. A sebemensi škobrtnutí nabývá obludných rozměrů. Ale do toho já se teď nechci pouštět,jsem ráda,že mi je lépe a i když jsem včera i dnes cítila tlak na hrudi a i když jsem si dnes musela vzít rivotril,přesto věřím,ze je to pouze tou změnou,že se syn po takové době vrátil domů a pořád mám v sobě víru,že tentokrát je to už napořád. Nikdy mě nenapadlo,že bych si měla psát krásné zážitky,ale je to dobrý nápad. Kolem mě se teď dějí pro mě samé příjemné věci a já se je snažím užít...Preji všem,ať jsou kolem vás také jen samé příjemné věci.Já se budu snažit z nich načerpat co nejvíce energie,abych byla schopna ustát,az se o mě bude pokoušet opět nějaká depka.Já jen věřím,že už jsem dneska úplně jinde a že do takového stavu,v jakém jsem byla,se nedostanu. Přeji vám všem hodně síly,hodně pozitivní energie,hodně sluníčka v duši,hodně radosti...prostě jen to nej,nej,nej...mějte se krásně :)

14.03.2014 / zaseVtom Litam
Ahoj, čtu si Vaše příběhy a hledám v nich poučení a hlavně pocit, že nejsem sama, že mě někdo slyší, tak jako slyším já vás, občas se cítím dost stejně, bez ohledu na směšnost mých důvodu. A ano, humor pomáhá, hledání kladů pomáhá a sakra měla bych si už založit ten sešit na pěkné zažitky, který bych si teď měla číst. Jak se na mě někdo usmál, poděkoval, když se mi něco povedlo, ať už je to třeba jen jízda na kole, oslava narozenin, hezký dárek. Myslím, že takové věci se staly každému, proč se to hezké tak nepamatuje. Maska, berlička, možná... Prosím, neveřím, že se té mrše depresy chcete vzdát, neveřte, že jste špatní a slabý, to by se jí hodilo. Zasloužíte si něco lepšího, než se nechat trápit. At už jste kdo v životě udělal něco špatného, nemusíte v tom pokračovat a žít minulostí, nikomu to neprospěje. Snáz se to řekne než udělá. Hodně štěstí všem nešťastným duším

14.03.2014 / zaseVtom Litam
Problémy jsou a budou a zase se v tom moc rochním. Chtěla bych pomáhat, a sama si pomoci neumím. Už bych v tom měla mít jasno řešení je několik, a stejně o tom musím přemýšlet, jestli bych nemohla udělat něco, aby se to vyřešilo rychleji a napořád. Musím se nutit do práce myslet na něco jiného. Teď trochu konkrátněji. Mám dítě s ADHD, nastoupilo do normální školy a ačkoliv ve šířce možného spektra na tom nedopadlo nejhůř, nemáme právě štěstí na lidi. Ne že by byli všichni špatní, ale radši než chápat a pomoci by raději volili sbohem a nekomplikovat si život. A i když se snaží, tak je dost těch, co jim to nejde pod nos.

14.03.2014 / Pajinka
Ahojki všem,na to že je tak pěkně,je mi pořád tak nějak všelijak.jsem na kraji svýc sil,mám strac že už to nezvládnu a skončím zase tam kde jsem byla.zatím se mi pořád daří se nějak přetvařovat,ale už to moc dlouho nepůjde :-( Dneska máme jít s mužem na kolo si pročisti hlavu,tak snad to zvládnu a trošku si ji pročistím.snad Vám je líp.Mějte se krásně

13.03.2014 / Marie
Ahoj, dnes jsem měla opravdu náročný den. Ale naučila jsem se tolik nového! Tak abych si pročistila trochu hlavu, vzala jsem Fíčka a šla s ním na procházku...dlouhé procházky dělají s člověkem divy :-) Je to paráda...:-) Krásné dny vám všem...

12.03.2014 / Marie
Zdravím všechny..i Emu a Pájinku:) Už jsem sem pár dnů nepsala. Začalo se mi dařit lépe, a tak sem chodím pouze číst. Ale dnes se mi chce i něco napsat. Věřím, že krásné počasí venku pozitivně zapůsobilo na většinu z nás. Na mě tedy určitě. Bude se mi teď vracet syn po pěti měsících z nemocnice - léčebny. Mám trochu obavy, ale opravdu jen malinkaté. Tolik si přeju, aby tentokráte vydržel, abych i já vydržela...začala jsem se víc věnovat sama sobě a nerada bych to moc měnila. Je mi takhle fajn. Tím nechci říci, že synovi nepomohu, bude-li sám chtít. Jen si teď chci víc bránit i svoje "blaho" :) Zní to sobecky, vím, ale...už se tak strašně nechci vrátit do toho marastu...Přeji vám všem hodně sil, hodně sluníčka v duši a moc, moc krásných chvil...:)

12.03.2014 / Pajinka pro Emy
Děkuji moc za Vaši podporu Emy!!Moc si toho vážím.Víte,nejhorší je,že přítel se na psychiatrii lečí taky,ale kvůli nespavosti a výbušnosti,a neví jaké to je mít strach jít do obchodu,nebo někam mezi lidi.ptá se mě už zase ti je blbě?nebo jak můžeš mít strach?tak se raději přetvařuji abych to nějak maskovala :-((((Přítel je jinak strašně moc hodný,ale v tomhle mě prostě nikdy nikdo z okolí nepochopí :-((((((

 
 
1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.