Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
14.03.2014 / zaseVtom Litam
Ahoj, čtu si Vaše příběhy a hledám v nich poučení a hlavně pocit, že nejsem sama, že mě někdo slyší, tak jako slyším já vás, občas se cítím dost stejně, bez ohledu na směšnost mých důvodu. A ano, humor pomáhá, hledání kladů pomáhá a sakra měla bych si už založit ten sešit na pěkné zažitky, který bych si teď měla číst. Jak se na mě někdo usmál, poděkoval, když se mi něco povedlo, ať už je to třeba jen jízda na kole, oslava narozenin, hezký dárek. Myslím, že takové věci se staly každému, proč se to hezké tak nepamatuje. Maska, berlička, možná... Prosím, neveřím, že se té mrše depresy chcete vzdát, neveřte, že jste špatní a slabý, to by se jí hodilo. Zasloužíte si něco lepšího, než se nechat trápit. At už jste kdo v životě udělal něco špatného, nemusíte v tom pokračovat a žít minulostí, nikomu to neprospěje. Snáz se to řekne než udělá. Hodně štěstí všem nešťastným duším

14.03.2014 / zaseVtom Litam
Problémy jsou a budou a zase se v tom moc rochním. Chtěla bych pomáhat, a sama si pomoci neumím. Už bych v tom měla mít jasno řešení je několik, a stejně o tom musím přemýšlet, jestli bych nemohla udělat něco, aby se to vyřešilo rychleji a napořád. Musím se nutit do práce myslet na něco jiného. Teď trochu konkrátněji. Mám dítě s ADHD, nastoupilo do normální školy a ačkoliv ve šířce možného spektra na tom nedopadlo nejhůř, nemáme právě štěstí na lidi. Ne že by byli všichni špatní, ale radši než chápat a pomoci by raději volili sbohem a nekomplikovat si život. A i když se snaží, tak je dost těch, co jim to nejde pod nos.

14.03.2014 / Pajinka
Ahojki všem,na to že je tak pěkně,je mi pořád tak nějak všelijak.jsem na kraji svýc sil,mám strac že už to nezvládnu a skončím zase tam kde jsem byla.zatím se mi pořád daří se nějak přetvařovat,ale už to moc dlouho nepůjde :-( Dneska máme jít s mužem na kolo si pročisti hlavu,tak snad to zvládnu a trošku si ji pročistím.snad Vám je líp.Mějte se krásně

13.03.2014 / Marie
Ahoj, dnes jsem měla opravdu náročný den. Ale naučila jsem se tolik nového! Tak abych si pročistila trochu hlavu, vzala jsem Fíčka a šla s ním na procházku...dlouhé procházky dělají s člověkem divy :-) Je to paráda...:-) Krásné dny vám všem...

12.03.2014 / Marie
Zdravím všechny..i Emu a Pájinku:) Už jsem sem pár dnů nepsala. Začalo se mi dařit lépe, a tak sem chodím pouze číst. Ale dnes se mi chce i něco napsat. Věřím, že krásné počasí venku pozitivně zapůsobilo na většinu z nás. Na mě tedy určitě. Bude se mi teď vracet syn po pěti měsících z nemocnice - léčebny. Mám trochu obavy, ale opravdu jen malinkaté. Tolik si přeju, aby tentokráte vydržel, abych i já vydržela...začala jsem se víc věnovat sama sobě a nerada bych to moc měnila. Je mi takhle fajn. Tím nechci říci, že synovi nepomohu, bude-li sám chtít. Jen si teď chci víc bránit i svoje "blaho" :) Zní to sobecky, vím, ale...už se tak strašně nechci vrátit do toho marastu...Přeji vám všem hodně sil, hodně sluníčka v duši a moc, moc krásných chvil...:)

12.03.2014 / Pajinka pro Emy
Děkuji moc za Vaši podporu Emy!!Moc si toho vážím.Víte,nejhorší je,že přítel se na psychiatrii lečí taky,ale kvůli nespavosti a výbušnosti,a neví jaké to je mít strach jít do obchodu,nebo někam mezi lidi.ptá se mě už zase ti je blbě?nebo jak můžeš mít strach?tak se raději přetvařuji abych to nějak maskovala :-((((Přítel je jinak strašně moc hodný,ale v tomhle mě prostě nikdy nikdo z okolí nepochopí :-((((((

11.03.2014 / Emy
Pajo,mohu vřele doporučit, aby Vaši nejbližší navštívili spolu s Vámi Vašeho psychiatra.Ten by jim měl vysvětlit o co jde. Zdravý člověk to ale nemůže nikdy plně pochopit. Ale od lékaře by mohli pobrat jaká omezení pro Vás a pro ně nemoc přináší. Držte se,Ti kteří to čteme víme o čem mluvíte, teda píšete.

11.03.2014 / Pajinka
Někdy mám pocit,že si mé okolí myslí,že předstírám,že to jen hraju,chci být jen středem pozornosti.ale vždyť to tak není,jen chci pomoc,pomoc od svých blízkých,připadá mi to jen jako zoufalý výkřik do tmy,do prázdna :-( Nechápou mě,nechápou mé stavy,ale ty nechápu ani já!Jak mám říct že potřebuji pomoc,pomoc z těch depresí,z té úzkosti???Snažím se raději dělat že mi nic není,že jsem v pořádku,ale už mi nezbývá moc sil :-(((((((

7.03.2014 / Emy
Take chci přispět svým životním příběhem. Byla jsem chtěné dítě, prvorozená. Mí rodiče se však v mých třech letech rozvedli. Žila jsem s babičkou a mou matkou do šesti let, kdy se matka opět vdala. Moje matka je silně hysteriozní osobnost. Až do svých 15let jsem ji vše věřila a visela na ní.Každý její počin, rozhodnutí byl pro mě zákonem.Pak jsem přišla na školu a seznamovala se s chováním okolí.Začala jsem odporovat. a začala jsem se pokoušet o svůj pohled na život.Byla jsem pěkně usazena. Neustálé ponižování,neduvěra,vyčitky..Zustaly na mně jen kosti.Byla jsem hubená,ztrápená,depresivni.Věci jsem řešila bez zdravého úsudku..Zraněná, bez otce,ktery mně chyběl.To jsem však zjistila až v 58letech!! Nevlastní otec se pořizoval matce, komunikoval se mnou přes matku.Která si pochopitelně ještě do toho vymyslela a různě fantazírovala a myslela za něj.Nikdy chudák nepochopil s kým žije. Dnes si říkám, jak jsem jako dítě mohla přežít tu neustálou nejistotu,, zda mě matka bude dnes mít ráda, nebo bude den kdy budu zamítnuta..Neznala jsem utěšna slova, když mě něco trápilo. A tak jsem si to v té dětské hlavičce taky různě představovala co by se mohlo a nemohlo stát. A tak jsem dnes taky histeriozni s narušenou osobností. Ani nevím jak jsem mohla vychovat své dvě děti.Jedno jako rozvedená, druhé postižené roštěpem.V52letech jsem se úplně zhroutila. Od té doby uplynulo 8let.Ziju se svou úzkostí někdy pocitem prázdnoty...Atak mě zajímá jak to dělají ti druzí, stejně citliví. a rozklepani.Ziju,tak to asi nějak zvládám.

7.03.2014 / emy
Milí, neustále, každý den mam úzkost.Svalovou tenzi a obrovskou únavu. Prosím napište mne někdo jak to zvládáte.Mam už nějaký ten rok zkušenosti, ale teď nic nezabira.Beru Lyriku a něco na deprese Olwexii.

28.02.2014 / Verena
Znáte ten pocit, kdy si opravdu připadáte nenormální? Myslím tím takový ten stav, kdy zcela zřetelně víte a vnímáte, že váš mozek, nebo alespoň jeho část, pracuje špatně, nenormálně. Nejčastěji to u sebe pozoruju při epizodě deprese, ale někdy i při úzkosti. Racionálně vím, že to, jak zrovna v téhle chvíli vnímám svět, není pravda. Vím, že realita je jiná než jak se mi zdá. To se mi jen v hlavě zase probudil ten vetřelec – moje deprese, moje úzkost. Je to takový skřítek, který mi bydlí v hlavě a čas od času se snaží přebrat kontrolu nad mým mozkem, tělem, myslí. Je to takový můj celoživotní společník. Mořští vlci mívali na rameni papouška, já si s sebou na rameni nosím svého skřeta depresi či úzkost. Někdy je docela maličký, ani o něm nevím, docela zapomenu, že ho vlastně mám. A pak najednou vyroste a zničeho nic mi na rameni sedí obrovský skřet a šeptá mi do ucha spoustu nepravd a snaží se mě ovládnout. Chce ovládnout moji mysl. Umí být neviditelný – někdy si ho zpočátku ani nevšimnu a nezaregistruji, že mi něco našeptává. A pak si najednou uvědomím – hej, tohle nejsem já, můj mozek narušuje cizí vysílání! Všimnu si těch cizích vln a podaří se mi je odlišit. Neumím je však tak úplně přehlušit a eliminovat. Někdy mě trochu dostanou a já nejsem schopna s nimi zrovna v tu chvíli nic udělat. Je to takový boj, pro který jsem zatím nenašla ideální zbraně. Prozatím mi ale stačí vědomí, že tohle nejsem já, že to je ten velký škaredý skřet, který sice možná vítězí v této chvíli, ale já někde uvnitř vím, že to jeho vítězství je jen dočasné. Realita je jiná, než jak se mi ji on snaží namluvit. Já to vím a získám si zas celé vysílání pro sebe. Nejspíš ne napořád a nejspíš mu nějaká ta vysílací vlna napořád zůstane. Úplně se ho nezbavím nikdy. Je mojí součástí. Ale ho znám a naučím se držet ho v patřičných mezích. Občas sice bude mít navrch, to je mi jasné. Ale pak budu mít zase navrch já.

27.02.2014 / Donucena
Moje velký přání...napadlo mě dnes,když jsem se mazlila se svým pejskem.pridrzoval si předníma tapkama moji ruku na svém hrudnicku.polozila jsem si na nej hlavu a druhou rukou ho drbala na zadickach. Citim,jak moc mě má rad a já jeho. Už dlouho mě to nenapadlo az opět dnes.byt sami dva na úplně opuštěném ostrove,žít z toho,co nám ostrov,příroda poskytne.bylo by hned po depresích.zadny lidi,kteří vás klepnou pres prsty hned,jak nezapadate do určitého vzorce.a tak jsem zjistila,ze pro okolí jsem nejlepší,když jsem uzavrena a delam,ze zapadám do jejich vzorce.reknete,co cítíte,chovejte se trochu jinak,než je norma a klep pres prsty.ostrov mi není dopřán,upřímnost mi není dopřána, tak co mi zbývá...byls mi nabídnuta účast v jednom novém projektu,zvažovala jsem,je to pro mě něco úplně nového.kdyz to klapne,bude to hurá,když to neklapne...bude to hodne ptace.prvni výsledky...dilci...maji byt k dispozici již v létě.zvazovala jsem,nechce se mi do nového kolotoče,který se bude točit hodne rychle,ale...kdyz nemůžu mít svůj ostrov,svůj klid,když nemůžu byt upřímná,otevrens,tak se ponořím do své práce,do kolotoče navic...do blazince dnešního světa, který nám ubírá sily,který nechce nás,nasi upřímnost,nasi otevřenost,ale chce po nás jen abychom zapadali...v jakém světě to vlastně žijeme..

27.02.2014 / Anežka
Taky mate někdy pocit,ze všichni.co jsou kolem vás a mají vám pomáhat,tak se na vás domlouvají a vy pak nevíte,komu mate věřit?proč to vlastně delaji?

26.02.2014 / Marie
Škoda že neexistují třeba co já vím zázračné pilulky nebo něco, co by nám pomohlo ukázat, jak to vypadá, když nejsme ve stresu, když nejsme někde dole. Vždycky jsem dětem říkávala, ať se děje, co se děje, každá situace má vždy řešení, nic není tak hrozné, jak to zprvu vypadá. Vše se dá vyřešit. Teď jsem chytrá a přitom občas někdy často upadám do beznaděje. Když to ale tady ctu od Tebe, Jani, upřímně zní to divně, nepochopitelně. Tak mladá a takové stavy. Ono je asi jedno, jestli je clovek mladý nebo starý...jsou to vždycky divný řeči. Už nikdy nechci zažívat takové pocity...Držím Ti pěsti, ať to zvládneš, protože, ač je život doprčic těžkej a někdy nám připraví opravdu nesnesitelné chvíle, přesto si myslím, ze stojí za to. Je v něm i spousty krásy, spousty nádherných chvil, které teď možná nevidíš, ale přijít o ně by byla věčná škoda.. hodně štěstí..

25.02.2014 / Jana
Ahoj.. Tak jsem opět v těch největších sr..kách,zhnusená sama ze sebe a ze všeho.Je to všechno jedno.Maturita za dveřmi a já sedím a plánuju,jak se zabít.Nenávidím se a svůj život.Nemám nikoho.Kdo by také chtěl se s někým takovým,jako jsem já,stýkat? V psychiatrické léčebně to nemá žádný smysl,spíš je to horší.Tak jen přežívám,čekám,kdy se mi konečně podaří to uskutečnit.Už mě vážně nebaví na tomto hnusném světě hnít...Jsem odporná,vždycky ,,ta divná" ,všichni mě nenávidí a pomlouvají. Nic už nemá smysl. Omlouvám se za svůj trapný výlev.Jen to nemám komu říct.Děkuji

 
 
1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.