Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93
 
23.02.2014 / Petr1
Ano, konečně je jaro, hodně světla a modré nebe. Letošní zima s epovedla.

23.02.2014 / Marie
Dneska je venku JARO :) Pravé jsme se vrátili s Fíčkem z procházky. Nádherná procházka :) Jen jsem si uvědomila, že nám tam chybí ještě někdo...ach, to jaro:) Ale náladu mi to nezkazilo:) Přeji všem krásný den...

23.02.2014 / Hanka
Ahoj večer jsem měla docela krizi, nicméně je ráno a jsem stále unavená na hrudi mě svírá.Zítra do práce. Jsem od jakživa hromádka neštěstí, která to ale nedává najevo, všechny zdravotní problémy co jsem kdy měla byly z psychiky, bojuji víc než 15 let a až ted jsem měla konečně záminku jít k psychiatrovi. Celkově naše společnost odmítá psychické problémy, vše řadí do jedné skupiny, ten kdo chodí k psychiatrovi je blázen, i když pan doktor říká že to tak není, tak jsem mu řekla že žije mimo realitu. Dělám v rodině i na pracovišti si z toho srandu i z pobytu na psychiatrii,i když je to skoro vic jak 6 měsíců, protože každý ví že jsem tam byla, ale každý to připisuje mému zhroucení z nevěry. Ale dobrá zkušenost :), sice jsem si moc nepomohla, ale historky o tom jak jsem měla debatu se chizofrenikem a snažila jsem se mu jeho blud rozcupovat rukama aby se mu rozplynul docela všechny pobavil :) Jinak Petro dobrý vtip. Stojím před otázkou zda jít k psychiatrovi nebo nejít, co mi zas řekne , že život je těžký ? tak jak posledně? Potřebovala bych něco mezi neurolem a AD ale co? Dostanu vyhubováno , že jsem vysadila?že si za to mužu sama , že nedodržuju jeho pokyny, co chci to mám,ale život s AD není tak skvělý jak se ze začátku zdál, flegmoš hadra se z vás stane, aspon ze mě, je vám víceméně všechno jedno, jedu tak autem a říkám si nabourám a umřu no a co, jedu autem srazím někoho no a co , seřvu zákazníka no a co, je mi to jedno, proto jsem vysadila tohle není normální. ( to byli jen mé pocity, nikdy jsem to neudělala a snad bych ani nemohla) Brečet nemužu, smát se nemužu, na sex nemám chut.

23.02.2014 / Marie
Líbí se mi vtip od Petry. Něco mi to připomnělo...Nedávno jsem byla v kanclu u kolegyně. S něčím se tam trápila a stále se jí nedařilo. Tak jsem jí ukázala, jak na to a ona povídá: "To jsem teda blázen." Odpověděla jsem:"Nejsi, věř mi, já mám s blázny své zkušenosti." Zasmály jsme se, ale v tu chvíli ve mně zatrnulo. Není to zas až tak dlouho, co jsem se s jistým p.dr., kterého si mimochodem velice vážím a který se svým pacientům opravdu velice věnuje, dohadovala o slovíčko "blázinec". Nikoho se samo nechci dotknout, já jen, že humor je fajn věc a jsem ráda, že i když se často citim v háji...viz moje příspěvky, tak občas se tam objeví ostrůvek naděje, že bude líp...že by to bylo tím, že si člověk umí udělat legraci sám ze sebe? Kdoví...

23.02.2014 / Petra pro M.
Omlouvám se...to jsem nechtěla,aby to mělo tenhle efekt... Naopak. Já bych měla přestat psát...vic ubližuju,než pomáhám.. V reálu bych tě objala...teď nemohu. Promiň. A Míšo,myslim,věřím,že život má takovej smysl,jakej mu ty dáš......a vejška ti v tom může dost pomoct. Čert vem vzdělání,ale kdo zná,ví,že roky na koleji a přátelství tam jsou úžasný...:-)Třeba se blýská na sakra lepší časy:-)

23.02.2014 / tragéd
Petro ale je těžké vůbec najít nějaký smysl života nebo motivaci žít když nemám přátele a denně jsem doma nucen se dívat na schlastanou matku, při které mám tak akorát nutkání vraždit. To nejde. Ale už tu psát nebudu, protože zcela chápu že to je úplně na nic a akorát to tak někoho nasere. Přeju všem mnoho sil a mějte se fajn.

22.02.2014 / Petra
Slyšela jsem dnes suprový vtip,musim se podělit:-)...tak hromadná zpráva pro Marušku,Ivetu,Michaela a všechny 'mimipražské':-) Jde Bůh a nese pytel s debilama. Zakopne,pytel se mu rozsype. Klekne,začne je sbírat,nejde mu to...Vstane a řekne: Co se dá dělat. Tak Praha bude tady:-)

22.02.2014 / Petra
...čtu to po sobě a zním mentorsky...nemyslim to tak. Jen už vim,že nikdo a nic mě nespasí a nepřetočí život z černé na bílou... Má pomoc a záchrana jsem já. Dnes už to vim. Roky jsem hypnotizovala dveře a čekala na zázrak... Jak moc se mi ale záchrana daří,to už je věc druhá...

22.02.2014 / Marie
Ahoj Hani, mám to nějak podobně. To všechno je ale tak vysilující. Proto se držím svých psychoterapií...Sama před sebou si ale připadám jak slaboch. Stydím se za to, že to nezvládám sama...bez pomoci druhých. Když se ale na to podívám z té humornější stránky...co by Ti psychiatři dělali, nebýt nás? Promiň, to byl jen pokus o vtip. Jen jsem tím chtěla říct, že díky psychoterapiím se dokážu na některé věci dívat jinak a že si už alespoň trošičku myslím, ze vůbec nemusím být dokonalá, že nemusím dělat jen to, co se ode mě očekává, že nemusím být tak skvělá. Stejně jsem nikdy nebyla. Kdo je dokonalý? Přeji Ti hodně štěstí a hodně, hodně sluníčka v duši...

22.02.2014 / petra pro Michaela
Už to vypadalo,že z kluka bude hrozně fajn,citlivej chlap...:-)....a prdlajs...bábetko je zpět... Až místo tragéd napíšeš svý jméno... až přestaneš čekat 'deus ex machina' v komkoli,čemkoli, v jakýkoli holce /jen si to vem obráceně-že by nějaká holka čekala,že jí vlítneš do života,spasíš,přebarvíš a budeš kýbl na všechny její sr..čky a dělat nonstop lékaře na bolístky...-celej žhavej viď:-)/ Až si pustiš dovnitř...ne na povrchu...dovnitř! že svou záchranu vidíš denně v zrcadle...pak si řeknu,že si se Míšo vrátil,kde užs měl nakročíno a zase je zpátky citlivej sympatickej pomalu rostoucí chlap,u kterýho mě bude mrzet,že ho neznám osobně:-)...bude hrozně fajn.... Jde virtuálně praštit,aby se rozsvítilo?:-) chlape

22.02.2014 / Marie
Ahoj Hani, mám to nějak podobně. To všechno je ale tak vysilující. Proto se držím svých psychoterapií...Sama před sebou si ale připadám jak slaboch. Stydím se za to, že to nezvládám sama...bez pomoci druhých. Když se ale na to podívám z té humornější stránky...co by Ti psychiatři dělali, nebýt nás? Promiň, to byl jen pokus o vtip. Jen jsem tím chtěla říct, že díky psychoterapiím se dokážu na některé věci dívat jinak a že si už alespoň trošičku myslím, ze vůbec nemusím být dokonalá, že nemusím dělat jen to, co se ode mě očekává, že nemusím být tak skvělá. Stejně jsem nikdy nebyla. Kdo je dokonalý? Přeji Ti hodně štěstí a hodně, hodně sluníčka v duši...

22.02.2014 / Petra pro Hanku
Ahoj...chtěla bych obejmout a nemůžu,kázat slinty nechci,nereagovat taky ne...tak ti jen chci řict,mám potřebu utvrdit otaznik,který tam citim:-) Nejsem fatalista..nejsem věřici...a to v nic mimo přirodní zákony:-)...nikomu to nevyvracim,ale na téma astrologie...andělé...bůh...osud...atd.nejsem ten pravý posluchač:-) Můj postoj je jiný. Věci se dějí...dobré,zlé...a i to je relativní. Jen některé takové opravdu podle mě jsou,jiné chápané jako zlé,za čas jsou požehnánim:-)...a podle mě,tak beru život já neustáaaale volíme...denně...něco je prkotina,v něčem jde o život,duši. Denně rozhodujeme,volime...o sobě,jiných....kým jsme...budeme...kam jdeme. Děti maji pc hru,kdy hrdinovi ob pár minut volí trasu,cestu,směr,přátele,nepřátele...:-)...tak jà vidim život:-) A člověk musi nějak vyjit s rodinou,okolim atd,ale přes lež a mlžení sám před sebou to nemusí přeci být?...jde si věci utvrdit sám v sobě,rozhodnout,být sám sobě blíž a přitom nemuset plácat energii na přesvědčování rodiny:-)...moc energie a k ničemu...když neslyší,jdi k těm co budou poslouchat:-)...třeba sem:-)...nevidí,někde budou:-) A nechceš žhavit božskej drát každou neděli v kostele,mít revma z klečení a bibli jako polštář?tak to nedělej. Neplýtvej energii na argumentaci a ospravedlňování se:-)...proč?nic jsi neprovedla...Nešla bych ani do opozice,odkývala to. Nikde jsem ještě neslyšela,že by Japonec rozumněl svahilštině:-)...tak proč zkoušet nemožné. I smrt je volba...jen tvá volba....jen v mém přemýšlení se rozšiřuje řada těch,kterým bych se z ní zodpovídala o mé děti...a před nimi bych ji zatim neobhàjila. Snad jsem tě nenaštvala upřimností. Hodně sil.

22.02.2014 / Hanka
Jsem sama, jsem opět na vše sama, stažena,smutná, vnitřní neklid se mnou cloumá, dostávám se do známého kolotoče, nervozita, nevolnosti, strašná unava. žiji jako ve snu, proplouvám životem, já ho vlastně nežiji jen procházím, procházím a jen se dívám jak mi děti rostou, jen se dívám jak mi život utíká, jak jen čekám na smrt. Nemohu nikomu říct , že je to opět tady, dejaví ,které se vrací , pokles nálady , smutek,který nedávám radši najevo, žadná radost. Každý si myslí že už jsem happy, že psychiatrie byla jen jedna velká nehoda, že tam nepatřím,tam patří jen blázni ,bojím se to říct , že je to zpátky,plíží se to pomalu a jistě, všichni mě znají jako veselou, která si dělá ze všeho srandu.Je to maska, jen maska ,kterou nemohu sundat. Nemoc která vás dostane ke cvokaři je jako cejch , který vám zustane, zustane vám i když nechcete,radši mlčite , děláte si ze všeho srandu, nemužete přijít o práci, musíte být jako každý jiný, jen nevybočit z řady. Zdraví nerozumí, rodina nechápe, nechápe že bůh je pro mě vzduch, nechápou že víra je pro mě utrpení , nechápou proč nevěřím, že nevěřím ,. že muj syn se uzdraví, že mu beru naději na zdravý život. Nechápou , že i smrt je volba, má volba jen má. Jsem zas mezi mlýnskými kameny, vše mně na duši tlačí a bolí, nechci nikomu ublížit, a tak mlčím ,ani se nebráním, jsem přeci tak skvělá, vše zařídím udělám, i nevěrou mého manžela jsem se skvěle vyrovnala, dokonalost sama ,tak proč nechápu, že bůh je pro mě to nejlepší co mě potkalo. Co si vybrat život s léky, nebo bez nich sama nevím, cesta která nikam nevede, cesta která nemá konce, cesta s kterou jsem nespokojena a nedokážu to změnit

22.02.2014 / Petr1
Vlak ti ještě určitě neujel, na druhou stranu manuální práce dokáže pročistit mysl, což zřejmě potřebuješ.

21.02.2014 / tragéd
Furt se probouzet a zjišťovat, že už mě to tu vážně nebaví, jakou to má cenu? Žiju jenom počítačovými hrami, už ani ty mě nebaví, jsem společenská troska a už mi to vlastně nevadí. Jen bych chtěl mít od všeho pokoj, zejména od školy a od všech překážek, které budou v životě následovat. Jsem přesný opak člověka, který pro něco bojuje a jde si hrdě za svými sny, cíly. Mám pocit že mi už dávno ujel vlak a vůbec se mi ho nechce dohánět. Jenom spát, hrát, nic nedělat... co já vím. Na VŠ se hlásím pouze proto, že se tam hlásí všichni. A nechci makat manuálně... vlastně nechci ani přemýšlet, nechci pracovat. Sedět věčně doma a sát z někoho prachy však také nechci, to bych se už vážně hanbou rovnou zastřelil. Ale třeba ta nechuť fakt jednou přejde, osvítí mě duch svatý a začnu se na svět usmívat jako ostatní. Nesnáším pozitivní lidi a přesto bych tak moc chtěl být jedním z nich. A nesnáším svoje rodiče za to, jaké hovno ze mě vychovali... měli se dvakrát rozmyslet, než si mě "pořídili".

 
 
1 ... 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.