Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 84 - 85 - 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93
 
20.03.2014 / Marie
Jasně. Slovo smíření je strašné. Můj terapeut říká, že je opatrný na to,aby někomu doporučoval smířit se s tím...Vim,ze mám štěstí...bez těch svých doktorů bych to nezvládla...Já se teď snažím na vše dívat jinak.Jak dlouho mi to vydrží? Možná už napořád, kdoví. Moc Ti přeju, abys měla taky někoho, o koho se budeš moci opřít...opravdu lépe se to snáší...a i Tebe to pak nutí něco s tím dělat. Nechce se Ti totiž jen přijímat pomoc, ale chceš pak těm doktorům také pomoci. Nějak jim tu pomoc vrátit, ukázat jim, že to, co dělají má výsledky, má smysl...a ono MÁ!!! :) Hodně štěstí a drž se. Dneska je opět krásný den plný sluníčka, tak ať prostoupí celou naší duší ...hodně radosti přeji Tobě i ostatním :)

20.03.2014 / Jiřina
Máš opravdu štěstí v neštěstí, že máš takovouhle oporu. Jak mě se to jeví, vedeš si fakt dobře. Myslím, že to pochopení je to, co mi nejvíc schází. Problémy nezmizí ani bych to nechtěla, holt to k dceři prostě patří, ale ten pocit, že jsem na to sama a nikdo jiný to za mě nevyřeší je prostě hrůza. Vlastně to ani řešit nemám, spíš se s tím smířit a cvičit, být důsledná, komunikovat a vysvětlovat tisíckrát do zblbnutí a nečekat, že se to hned tak zlepší. Boj s větrnými mlýny.

19.03.2014 / Marie
Vím,jak to mysleli.Slyšela jsem to snad tisíckrát. Víš, co mi ale nejvíc pomohlo? Pochopení mého psychoterapeuta.Neříká mi,co bych měla,jak bych měla,ale rozumí mi.Rozumí mým pocitům,rozumí,proč jednám tak a tak...a to je pro mě strašně důležitý. Naznačuje,vyjadřuje...neradí.a to je strašně moc.Je jak Tvůj dobrý známý,který s Tebou soucítí...

19.03.2014 / Jiřina pro Marii
Jako obvykle jsem se nevyjadřila právě nejlíp. Myslela jsem to spíš tak, že jste z té příjemné chvíle mohli vytěžit ještě společný zážitek vzájemného ocenění. Možná to proběhlo i bez mého š´tourání. Je to prostě něco, co by si měl člověk zapomatovat, prožít a čerpat z toho energii a optimismus, protože si to zaslouží. Každopádně z Vás mám radost také, jen tak dál. Kdyby ti byl fuk zdravotní stav syna to by si asi nebyla normální matka. Jestli to ale nemysleli spíš tak, aby si na tom nebyla tak 100% závislá, protože pak by to bylo břemeno i pro něj. Každopadně, když budeš mít nějaký svůj prostor (pes, koníček) a budeš v pohodě, tak to pomůže i jemu.

18.03.2014 / Marie
A stejně z toho mám radost. Mám známou a ta vždycky, když vidí, že mám z něčeho radost, tak mě něčím zpraží. Vím, že jsi to myslela upřímně. Beru to tak. Víš, pro mě je teď radostí každý okamžik, kdy je syn v pohodě a snažím se to užít. Skoro si myslím, že na to mám po dvou letech nárok. Jinak mě to totál semele.Neřeším svoje depky, po těch mi je kulový, důležitý je pro mě zdravotní stav mého syna. Řečí o tom, že to není dobře, jsem se od doktorů naposlouchala dost. Krásný den všem :)

18.03.2014 / Marie
No vidíš,já měla takovou radost.Ještě dneska jsem z toho čerpala a teď jsem zjistila,že jsem nechala uniknout jeden šťastný moment.A poučení? Neraduj se příliš, o to je pak horší zjištění,že už vlastně nemáš z čeho!

18.03.2014 / zaseVtom Litam je Jiřina
Pro Tery, na kolejich zůstavá dost lidí, nebuď zelezla jen na pokoji a jdi se projít také někam do parku. Dokud s přítelem nemáš děti a není ti s ním dobře, tak ho můžeš opustit, časem se objeví někdo jiný, jen se ujisti, jestli nemáte rezervy v komunikaci a neni to jen nedorozumění kvůli příliš velkým očekáváním a nereálným cítům. Zkus něco nového, třeba si se spolužáky půjčit na Letne in-lany, zajít na výstavu. Pro Rendu- je třeba si uhájit místečko pro sebe, čas na vlasní údržbu, koníček i za cenu toho, že to doma nebude vypulírované do blízkava, rozumný je jeden večer být mimo, třeba na pilates, taiji, zumbu nebo na cvičení, kde musíš přemýšlet, co dělá tělo a vypneš mozek pro problémy, třeba se potom bude líp i usínat. Pro Marii - říkáš svému synovi, že ho ráda vidíš doma a, že ti udělal radost špagetami, třeba by ho to také potěšilo? Promiň jsem vlezlá, ale možná jste si nechali uniknout jeden šťastný moment. Našla jsem podporu a radu v SPCentru pro dítě, hurá a děkuji. Budou problémy, ale snad v tom nebudeme tak plavat.

18.03.2014 / Jaru
Měla jsem schizoafektivní poruchu, byla jsem hospitalizována a rok po té je můj stav mnohem horší, mám silnou depresi,myšlenky na sebevraždu mě tíží každý den,ztratila jsem práci, nemám zájem o nic, nic mě nebaví, celý den jen tak přežívám nicneděláním a večer koukám na televizi,jediné, na co se těším je, že půjdu večer spát, ráno nejsem schopná vstát, protože nemám nic na práci, tak ležím celé dopoledne a hlavou mi jdou negativní myšlenky, nechodím už ani ven, protože mám něco s kotníkem, nikdo mi neřekne, co to je,jakoby se celá psychika mi vrazila do nohy..jsem na tom velmi bídně, nevím jak z toho ven, antidepresiva beru rok a nic mi nepomaha...zkouším ted individ.psychterapii u psycholožky, chodila jsem do stacionáře, ale tam to na mě působí ještě víc depresivně, tak jsem tam přestala chodit...

18.03.2014 / Tery
Potřebuju se vypovídat.Je mi smutno. Jsem sama na kolejích, o víkendu tady taky zůstávám sama.Doma se necítím dobře a ani se tam netěším. Vlastně tam ani nejsem doma. Z domova jsem se musela nuceně odstěhovat,neměla jsem na výběr. Mám hrozný vztah s matkou,se kterou nežiji. S přítelem to v poslední době také není žádná hitparáda....Člověk se na něco strašně těší a nakonec je jenom zklamaný, sám se svými sny. I tak je třeba se jich držet. Jakoby mi chyběla v životě jiskra, něco, co mě žene dál a dává mi motivaci..Teď si připadám jako zaseknutá v jednom bodě. Chci to změnit..

18.03.2014 / Vavo
Uz 5 rokov mam schizoafektivnu poruchu - depresivnu fazu. Predtym som mal 2 mesacnu hypomaniu. Vyskusali mi uz vsetky lieky, no ziaden nezabral. Bol som tri krat hospitalizovany. Dostal som desat elektrosokov. Momentalne beriem anafranil, rivotril, valdoxan, seroquel. Z nicoho sa nedokazem radovat, do vsetkeho sa musim nutit, mam problemy so spanim, proste tazka depresia. Nasiel by sa niekto, kto by mi vedel poradit. Vopred dakujem

17.03.2014 / Renda
Ahoj,tak mě moje deprese zase dostala.Přišlo a já jsem do toho zase spadla takže jsem musela vyhledat pomoc a našla jsem ji v psychol.léčsem kde mi moc pomohli.Je to až k neuvěření ale člověku se nechce zpátky.Člověk se bojí vplout zpátky do reality protože vím že tam spadnu znovu.Je to prostě začarovaný kruh.Nějak nerozumím svojí rodině a nechtělo se mi k ní vrát,ale omusela jsem.Nechci jim zblížit ale necítím se moc dobře v jejich přítomnosti.Nejspíš je to tím,že si u nich připadám jako služka která musí dřít do konce sil,nemá chvilku pro sebe prostě jenom musíš tohle tamto a tadyto ale já jakobych nebyla.Prostě nejsem člověk alespon pro ně.Už jsem se vypovídala a musím končit.Jestli jsem někoho tímto článkem naštvala tak se ma mě prosím nezlobte potřebovala jsem si odlehčit tek prominte

17.03.2014 / Marie
Ahoj, nevím jak vy, ale já se dnes citim šíleně unavená. To bude tím chybějícím sluníčkem. Jo, vysoké pracovní tempo k tomu taky trochu napomáhá, ale jeden plus si přičítám k dobru. I když jsem chtěla přes víkend pracovat (něco do práce), nepracovala jsem:) A i když jsem unavená, mám přesto radost. Syn je u sebe v pokoji a čte si:) Nááádhera. A dokonce si uvařil těstoviny. No můžu já nemít radost? :) Přeji všem krásné dny plné radosti:)

17.03.2014 / zaseVtom Litam
Chodila jsem kdysi k psychologovi, ale když bych chtěla znova, tak mi to nebere a že potřebuje nějaký nový papír a čekat dalších čtrnáct dní než si najde čas. Mám pocit, že mám fakt smůlu na načasování a doktory. Moje doktorka mi je ochotná napsat antidepresiva, ale poslat mě na terapii, ani náhodou. Nenechá mě doma ani s chripkou, tak zatnu zuby a jdu do prace. Naposled jsem mi asi po měsíci skomíraní udělala krevní test, všechno v pořádku, jste na tom lepe než já, tak jsem se otočila na patě a vypadla. Za další měsíc mi našli na ORL bakterii hemofilis a dostala jsem do prace antibiotika. Jesteze jsou deti obcas nemocný, jinak bych se snad nikdy nevylecila. Psychický stav ty virozy ještě vylepšují a naopak. Jsi na dně a imuta jde taky do kopru. Hop a je tu hypochondr. Otázka je, jestli se chci snažit dostat k psychiatrovi, když není čas tam pomalu ani jít a pak to budu mít v papírech a až si budu hledat práci ve službách lidem, tak budu mít smůlu. Každopádně budu muset zvolnit, tohle tempo se nedá držet dlouhodobě (práce, děti, kurzy sebevzdělávání, doučování dětí). Už nemám radost ani z toho co dělám pro sebe.

16.03.2014 / Marie
Ano, někdy je toho na nás tolik, že se v tom plácáme a nevíme, co s tím. Já si říkám, že až mi bude tak, že to nebudu zvládat, i když dneska věřím, že se to nestane:) ale kdyby, tak půjdu ke svému terapeutovi, i když nebudu objednaná. On mi na tuty pomůže. Pajinko, nikdy jsem nepřemýšlela, že kdybych si něco udělala, že by se někomu ulevilo. Spíš si myslím, že bych tím svým blízkým ublížila. Určitě to tak je, myslím že u každého. Přeji Ti hodně sluníčka v duši, hodně radosti a hodně, hodně sil:)

16.03.2014 / Miluška
Ahoj všichni! občas sem zavítám a čtu, co je nového. Zaujalo mě vaše psaní zážitků, vím, že se to doporučuje, ale musím vám napsat o něčem podobném, co mě baví ještě víc. V rámci mého tvoření se věnuji scrapbookingu a hitem letošního roku je tzv. Project Life, Volně přeloženo - je to taková kronika toho, co se událo za určité období. Někdo dělá Projekt Life po týdnech, někdo po měsících, někdo podle událostí. Já jsem si zprvu říkala, že u mě se nic neděje, budu dělat PL až budou vnoučata. Jenže nakonec jsem zjistila, kolik zážitků mám a ani si je kolikrát neuvědomím. PL mi je umožní uvědomit si, připomenout a samotné tvoření je hotové blaho na duši. Pro PL potřebujete jen mít po ruce foťák a pak si koupit speciální kapsy, kde se ukládají fotky, speciální kartičky s textem nebo různě ozdobené. Na Pinterestu jsme založily nástěnku, kdo má zájem, podívejte se: http://www.pinterest.com/prettypaperscz/project-life-%C4%8Desk%C3%A1-republika/ Přeji všem hodně příjemných zážitků a sílu k překonání problémů! :-)

 
 
1 ... 84 - 85 - 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.