Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 84 - 85 - 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
30.03.2014 / Marie
Emy, děkuji :) Celý den pak už "vyšel" dobře. Neděle taky. Cítila jsem se skvěle. Dokonce jsem si uvědomila, ze mi ani nevadí přechod na letní čas. Další smutek na mě padnul dnes v podvečer, kdy odjela návštěva. Nejdřív jsem si sice oddechla, ze budu mít zase svůj klid, ale to trvalo jen chvíli...naštěstí jsem to na procházce s pejskem "rozchodila" :) Dnes jsme byli s návštěvou venku v přírodě. Tolik krásy kolem! Udělali jsme i pár fotek...nádhera...podarilo se nám zachytit motýla, jak sosá šťávu z květů, vosy obalené pylem...krása, jedním slovem krása. Přeji Pepovi a všem, aby tu krásu také viděli. Je to nádherný pocit ... cítit, vnímat, radovat se z té krásy kolem. Konečně začínám chápat, co pan doktor myslel tím ...dobíjet baterky:) Já je teď dobíjím :)

30.03.2014 / Emy
Pro Marii, popř. i ty ostatní. Opravdu je to tak, že i pěkné a příjemné věci mohou hodit ty naše dušičky do úzkosti. pěkného zážitku jsem tak rozručená, že se dávám několik dní dokupy. Asi to je tou emoční nestabilitou. Zdravím také Kačku. Mám syna, který děla technilu v Brně. Malé sebevědomí, nedůvěra sám v sebe, problém s matkou? Nevím co mu vlastně zabránilo dodělat školu. Chtěl se zabít, nechtěl žít. Nakonec našel práci v oboru. Docela mu to jde, do práce chodí pravidelně. Měla jsem strach, že mu to nepůjde. Má však velké úzkosti z každého jednání. Z práce chodí vyčerpaný. A tak nevím jak dlouho to může vydržet bez pomocí psychologa, nebo léků......Ale to už je v jeho rukou. Hodně sil Vám všem dál bojovat přeje Emy

30.03.2014 / Pepa
Dobrý den, procházím si taky těžkým obdobím stejně jako vy všichni tady. V listopadu jsem se pokusil o sebevraždu, marně, za tři dny mě z toho ve FN Motol dostali a pak jsem strávil měsíc v Bohnicích. V lednu jsem se vrátil zpět do školy, bylo to ze začátku fajn, pomáhali mi, dávali mi najevo že mě mají rádi. Pak o mně začali ti nejbližší přátelé šířit pomluvy, slibovali ale neplnili, když jsem se bránil taky se všechno otočilo proti mně, doktorka si moc neví rady, chodím i ke dvěma psychologům, mám už několikátý antidepresiva, bude už duben a pořád se to nelepší spíše mi přijde že naopak, nejraději bych to udělal znovu ale bojím se že by se mi to zase nepovedlo. Bojím se chodit do školy, přijde mi že už tam nepatřím, nevim co mám dělat. Vím že bych tam měl ale opravdu se bojím ale nevím čeho vlastně, je to všechno jak zlý sen, nic se mi nedaří, všichni ode mě dávají ruce pryč. KAŽDÝ MĚ MĚL RÁD JEN TEHDY KDYŽ JSEM LEŽEL V MOTOLE. Rád bych měl alespoň jednoho opravdového kamaráda nebo kamarádku, ale asi jsem opravdu tak špatný že ani to nemohu mít. Dneska jsem měl radost z toho že jsem si sám sestavil skřínku na knížky. Deprese jsou svinstvo, přeju vám všem abyste se z toho dostali

29.03.2014 / Marie
Dnes mi je mizerně. Nemělo by.Venku svítí sluníčko, byla jsem na zahradě. Je tam hezky...sedmikrásky, fialky, zlatý déšť, rozkvetlá meruňka, zpívají ptáčci...ale najednou na mě padla šílená tíseň...ze by to bylo tím, ze jsem si uvědomovala všechnu tu krásu kolem? Že jí bylo najednou hodně? Je to možný, nevím. Tak budu doufat, že to rozchodím...spolu s půlkou rivotrilu by to mělo klapnout...uvidíme. Preji všem hezký den...

28.03.2014 / Kačka
Dobrý den, děkuji Vám Marie za Váš příspěvek, moc mě potěšil. Tento týden se obloha vyjasnila, byla jsem v terénu na Šumavě kvůli své diplomce a udělalo mi to dobře. Je tam nádherně. Doporučuji všem, kteří mají tu možnost si tam v nejbližších dnech udělat výlet. Není tam teď ani živáčka Také jsem pila poprvé v životě z řeky (říčka Blanice je natolik čistá). Přeji všem nádherný víkend :-)

28.03.2014 / Jiřina
Ahoj, kdysi jsem si myslela, že každou hezkou chvilku prostě musím zapaltit několika ošlivými, ale bylo to hlavně moje rozhodnutí, že jsem si tento úděl zvolila. Žádná taková úplata prostě nefunguje. Je pravda, že kdyby občas člověk nebyl neštastný, tak by nepoznal, kdy je štěstný, jako že bez stínu není světlo. Ale něco ve mě na to pořád asi věří, protože si sama připouštím pocity méněcennosti a neschopnosti, ačkoliv bych si to dělat nemusela. Stejně tak vždycky, když jsem něco moc chtěla, tak jsem prostě věděla, že to prostě nedopadne. Většinu věcí, které jsem dokázala proběhlo prostě tak, že jsem dělala, co se dalo a doufala, že to bude stačit, a stačilo. Kolikrát jsem vzdala něco, prostě proto, že jsem nevěřila, že se mi to podaří a nalhala si, že vlastně není o co stát. Možná toho trochu lituji, i když by to byla možná další slepá ulička. Rozhodnout se správně nebo špatně, asi nakonec není tak podstatné, jako jak se s tím nakonec vyrovnat tak, aby z toho byl dobrý pocit. Plavu jako ryby s proudem a dělám co se dá, abych udržela hlavu nad vodou.

27.03.2014 / Marie
Milá Kačko, prostě je toho na Tebe moc. To je celé. Mám synovce. Velice chytrý kluk. Studoval ČVUT. Nedostudoval. Chybělo mu už málo, najednou se ale zasekl. Nemohl se dostat přes nějaký předmět, stále měl pocit, že to neumí dost dobře. Dostal se do takového stavu, že se bál, že si něco udělá. Byl i hospitalizovaný. Jenže jeho rodiče, hlavně švagr proto neměl porozumění. Zkusil to ještě dvakrát. Nerozumím přesně, jak to jde, ale naposledy začal na té samé škole znovu, zkoušky co měl, mu uznali. Dostal se přes tu nešťastnou zkoušku, ale zůstal"trčet" u další. Mluvila jsem s ním, je to dva tři týdny. Byl zničený, zklamaný sám sebou. Říkal, že měl jeden cíl - udělat školu. Ten cíl prý teď ztratil a on neví co dál. Byl úplně bledý, nešťastný. Doporučovala jsem mu psychoterapie, šel by, chtěl by...ale rodiče... Někdy se toho tolik semele, máme určité představy o životě a ejhle, ono je to najednou jinak. Když mi onemocněl syn, mluvila jsem o tom se známým a říkala jsem...jak já teď budu žít? Myslela jsem, že když děti dospějí, budu konečně žít svůj život...a on mi odpověděl...no jak, prostě budeš žít jinak...sám má postiženou dceru od malička... Měl pravdu, když to nebude tak, jak bychom si přáli, bude to prostě jinak. Sama ze své zkušenosti vím, ze to není vůbec jednoduché, také se s tím peru, ale jen to vysiluje a život utíká.. Přeji Ti mnoho štěstí a promin "za chytré" řeči...

24.03.2014 / Kačka
Dobrý den, čtu si občas příspěvky, které sem vkládáte a čerpám z nich sílu (z těch veselejších) a hlavně pocit, že se s podobnými problémy potýkají i jiní lidí, že na to prostě nejsem sama. Proto jsem se rozhodla přispět i svoji trošičkou do mýla :-)...Jsem studentka vysoké školy, je mi 24 let, mám přítele, vcelku fungující rodinu a hlavně skvělou mamku, s kterou si moc rozumím. Přesto se v mém (dalo by se snad říct dokonalém životě) potýkám s depresemi bezmála od nástupu na vysokou školu. Dětství jsem měla opravdu šťastné, i když bez babiček, snažili se mě i bráchovi rodiče věnovat, jak jen mohli. Mamka byla celkem osum let na mateřské, během které se nám bezmězně věnovala. Bohužel následné hledání práce a ne příliš šťastné dětství v ní vyvolaly deprese, se kterými se potýká dodnes. V dětsvtví jsem tento problém vnímala jen okrajově. Rodiče se to před námi snažili maximálně skrývat a já mamky problémy vnímala prostě jako osmileté děcko. Občas mamka nemohla vstát z postele, tak se o nás staral táta, ale vždycky následovaly zase světlé dny, kdy se nám mamka věnovala naplno. Přesto teď přemýšlím o tom, že mě mamky deprese v dětství poznamenala asi víc než si dokážu připustit. Navíc se naši často hádali o peníze, táta dával mamce na mateřské minimum na vyžití. Musím se ho však zastat. V té době enormě šetřil, bál se, že pokud příde o práci, nebudeme mít z čeho žít. Často se kvůli tomu naši hádali a já zaujala postupně k tátovi negativní postoj, který mi bohužel částečně zůstal dodnes a s tátou si nerozumím. V průběhu mého života se ve mě zrodil pocit, že si za každou cenu na všechno musím vydělat sama, že nesmím z našich tahat peníze a že se musím co nejrychleji osamostatnit, abych rodiče příliš nezatěžovala. Na základní škole jsem to neměla jednoduché, ve třetí třídě jsem velmi ztloustla a začala nosit brýle, vražedná kombinace pro bývalou blonďatou copatou holčičku. Spolužáci mi to dávali pořádně s...., Takže kamarádů jsem měla po skrovnu, do třídního kolektivu jsem zapadala s obtížemi, do školy jsem chodit nechtěla, často jsem simulovala. Naštěstí to rodiče se mnou zvládli celkem bravurně a i když ne s dobrými známkami, základku jsem vychodila. Ovšem našli se i kladné stránky, Našla jsem zde svoji nejlepší kamarádku, s kterou jsem zažila opravdu mnoho úžasných chvil. Naneštěstí Káťa byla z doktorské rodiny a tam se cení jen samé jedničky, které taky často dostávala. Mé výsledky odpovídaly mé hrůze ze školy a mému simulanství. Káťe jsem velmi závidělaa nesutále jsem se sní porovnávala. i když až zpětně se nyní dozvídám, že jedničkám často má kamarádka obětovala mnoho šťastných hodin svého dětství, protože to tak rodiče po ní vyžadovali Já však tehdy vnímala jen moji nedostatečnost a snažila se jí za každou cenu vyrovnat. Obě dvě jsem po základce nastoupili na střední školu a toto období považuji za jedno z těch nejhezčích, které mě v životě potkali. O to horší pro mě byl nástup na vysokou školu, do které jsem musela (naprosto nezvyklá) dojíždět kdyždý den tři hodiny tam a zoět. Prostředí pro mě naprosto neznámé, seznamování se spolužáky mi činilo problémy. Látka nebyla vůbec snadná, navíc jsem ten samý rok nastoupila na brigádu do trafiky a závodně tančila. Vydržela jsem takto fungovat tři roky, pak jsem se poprvé psychicky zhroutila, respektive neoficiálně. Měla jsem pocit, že všechno musím zvládnout sama, že nesmím projevovat žádnou slabost, přitom jsem však o sobě postupně začala velice pochybovat, zda jsem dostatečně inteligentní, abych školu zvládla, zda bych neměla víc pracovat, abych rodičům více ulevila. Přesto jsem to s hlavou vztyčenou nějak přestála a bakaláře vystudovala. Následovaly dva další roky na inženýra zakončené diplomovou prací. Bohužel to byl hlavní kámen úrazu, protože jako velmi ctižádostivá jsem si zvolila nelehké téma, které jsem prostě nedokázala zvládnout, Přestala jsem spát, jíst, radovat se, vlastně jsem přestala úplně fungovat. Naštěstí moje maminka hned zaregistrovala problém, vyslala mě na psychoterapii a k psychiatričce, která mi předepsala antidepresiva. Přes prázdniny jsem se dala dohromady a prášky ( z kterých mám prostě hrůzu) jsem přestala brát. Fungovala jsem tak půl roku. Bohužel někdy od poloviny února se po rozzchodu s přítelem deprese vrátila. Nemůžu si stěžovat na nepřízeň osudu. Mám všechno, co k životu potřebuju. Mám pár opravdu dobrých kamarádů, úžasnou rodinu, mamku plnou pochopení, zázemí. Přesto nejsem schopná fungovat jako normální člověk, alespoň v těchto chvílích ne. Tak se často ptám, co jsem provedla, co jsem udělala špatně, když jsem takhle trestaná.....děkuji, Kačka :-)

24.03.2014 / Jiřina
Umět se radovat s drobnosti je skvělá věc. Mám spoustu dobrých předsevzetí, že na sebe nebudu tak přísná, že si budu připomínat, co jsem všechno dokázala, co všechno mám, a že si snížím normu, ale vždycky na to nějak zapomenu a pak se na sebe zlobím a líp mi také není. Začarovaný kruh. Mám strach z budoucnosti. A jestli na to mám, pochybnost mě oslabuje a nakonec stejně nezbude než se prostě snažit a ono to nějak dopadne. Nech to koňovi, ten má vetší hlavu, říkám si často. Už se v tom zase moc šťourám, ono to lejno smrdí víc, když se rozmazává, ale nějak si nemůžu pomoci. Marie díky za odezvu, necítím se tak sama. Nenech se mou náladou stahovat dolu, těší mě, že máš teď lepší období. Ono zas bude líp. Mám ráda jaro. Stromy už kvetou a brzo bude kolem všechno zelené, zvláště když se teď zalévá. Bude to krása, už se těším.

23.03.2014 / Marie
Krásné nedělní ráno všem :) Opravdu krásné, i když venku prší :) Je mi tak nádherně...o půl desáté mě vzbudil Fíček. Nejdřív přišel k posteli a strkal mi čumáček k obličeji. Když viděl, že jsem vzhůru a promluvila jsem na něj, přeskočil mě - z podlahy na druhou postel vedle mě a blbnul :) Další nádherný okamžik mě čekal při snídani, už dlouho, dlouho jsem se necítila tak hezky. Snídaně se synem, který si se mnou povídal a přitom se usmíval. Nedokážu ani vypsat to štěstí, tu nádheru, kterou v sobě pociťuji. Moc, moc přeji vám všem, ať ten pocit štěstí a nádhery zažíváte také :) Je super:)

22.03.2014 / Marie
Ahoj všem :) Za chvíli odjíždím, tak jsem se ještě byla podívat na zahradě. A chci se s vámi podělit o tu nádheru, co jsem tam viděla :) Spousta, spousta fialek a sedmikrásek :) Nádhera :) Hlavně ty fialky, trsy, velké trsy:) Pohlazení pro oči a pro duši :)

21.03.2014 / Marie
Jasně, rozumím Ti. Když člověku není dobře, těžko se raduje ze sluníčka, vlastně z čehokoliv. A práce? Má cenu, pro mě je práce terapie, i když se pak cítím unavená. Je pro mě velice důležitá, při práci zapomínám na osobní trable. Přeji Ti, ať Ti je co nejdříve lépe. Mě zítra čeká dlouhá cesta. Kdybych to tak mohla všechno vyklopit, snad by mi bylo líp, ale není mi smutno :) Jiřko, drž se, bude líp, stoprocentně bude líp :) Všichni se držte :)

21.03.2014 / Jiřina
Sluníčko je moc fajn, když zrovna nemáš zánět nosohltanu a nebolí tě hlava. Vrhla jsem se zuřivě do pracovní činnosti a jsem z toho unavená. Něco jsem udělala, ale není toho pro mě dost a nedopadlo to úplně podle představ a neodpovídá to té únavě, co cítím. Má to pak nějakou cenu?

21.03.2014 / Marie
Tak tady začíná být taky krásně :) viz Emma...Hezký den všem :)

21.03.2014 / Emma
What university do you go to? retin a order uk Explains and demonstrates the principles of inventory management. Meets Partially Does Not xenical roche 120 mg 42 kaps㻬 The Office of Experiential Training and Continuing Pharmacy Education -TSU COPHS Page 3 kamagra 100mg ajanta pharma limited  Prescriber’s physical address

 
 
1 ... 84 - 85 - 86 - 87 - 88 - 89 - 90 - 91 - 92 - 93 - 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.