Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - ... 89
 
13.08.2016 / N
Ahoj Terko. Mě popravdě vůbec nepomohly. Po dlouhé době jsem na ně (k různým psychiatrum, ženy i muži) přestala chodit. Vždy jsem tam jen povídala, povídala, odcházela ubrecena, ale bylo to vždy a všude jen o tom, že jsem se na chvíli vypovídala, ale nic mi to nedalo.žádné zlepšení, žádné rady, co a jak dělat, když přijde "krize" apod. Prostě jen jsem něco někomu řekla a šla domů. Tak chodím jen k psychiatriovi dá se říct jen pro léky. Ale pevně věřím, že někomu to pomáhá. Mě bohužel ne.

13.08.2016 / Terka
Mohu se zeptat jestli Vam pomaha psychoterapie?Me moc ne nikam me to moc neposunulo, spíš si chodim popovidat jako s kamaradkou. Jinak nedokazu se zmenit, chovat jinak kdyz mam fobie

12.08.2016 / Jitka
Myslíte? :-) Nejde vybírat z života druhého jen to hezké a myslet si, že když tu zrovna nepíše, že nechce žít, že to tak není. Chodím na tyto stránky často a již mnoho let. Myslela jsem si, že jsou tu od toho, aby se sem lidé svěřili, když je jim pod psa, ale i tehdy, když se jím udělá lépe. Napsali své poznatky z průběhu jejich léčby, stavu. Někdy se stává, že sem dlouho nikdo nenapíše a už když konečně někdo jo a neslučuje se to zrovna se stavem druhého, pěkně to schytá. Psychiatr nastaví léčbu, někdy je to pěkně zapeklitá záležitost a dlouhodobá. Když AD konečně zaberou a cítíme se trochu lépe, už psychiatra nepotřebujem ? Tak si nějak i představuju tyto stránky. Každý to máme jinak.

12.08.2016 / Aduš
Paní Jitko, měřítko není. Možná se spíš zamyslete, jak to myslela, vy žádné psychické problémy evidentně nemáte, tudíž evidentně nechápete, jak to slečna myslela, to porovnání, že je sama a druhý, co si zde stěžuje, má všechno to hezké, to podporující, to, co by z toho ošklivého stavu či poté mohlo přinést trošku štěstíčka.

12.08.2016 / Jitka
To, že má člověk partnera, v kterém má oporu, práci, která ho baví, ještě neznamená, že je na tom líp než Ti, co toto nemají. Kde je měřítko? Mám partnera, v kterém mám oporu, práci, která mě baví, i když někdy šíleně unavuje. Mám v vnoučka, s kterým chodím občas na procházku, a hřiště... a můžu pokračovat... Mám ale také syna, který má schizofrenii. Již deset let. Za těch deset let jsme si už ledasčím prošli, včetně toho, kdy jsem za ním chodila do nemocnice, do léčebny a on mě nechtěl vidět, protože si myslel, že jsem v nějaké skupině, která ho chce zabít, včetně toho, kdy jsem za ním byla v nemocnici na Štědrý den a on mě vyhodil, že mu usiluju o život, včetně toho, kdy se jeho stav horskl, doktorka mi ho odmítla hospitalizovat a já se na noc zamykala v ložnici, včetně toho, kdy se pokusil o sebevraždu a já volala záchranku, včetně toho, kdy jsem se vracela domů z práce se strachem, zda si neco neudělá a můžu pokračovat. Partnera, o kterého se můžu opřít, nemam celý život... Kde je měřítko?

12.08.2016 / Bejby
Ahoj, můžu Ti říci, že s reakcí, která na Tvůj vzkaz zde přišla, musím souhlasit. Kolikrát sem chodím proto, že chci umřít, mám těžké deprese a úzkosti, žádného manžela ani já nemám, bohužel ani rodiče, takže rozumím jaké to je se v tom plácat sama. Na rozdíl od Tebe, která má skvělého manžela, život, práci, rodiče... Víš, pro mě je to stránka, kde zjistím, že v těch sračkách (pardon) nejsem sama, protože tak mi to normálně přijde. Pak si tu ale také přečtu, jak je někomu špatně, ale má v životě jinak vše, má podporu, má maminku, tátu, manžela, skvělou práci... Říkám si, hm, takže jo, jsem v tom sama. Fakt je na čase tohle skončit... Ty máš občas těžké stavy, ale pak skvělý život obklopený rodinou, skvělou prací... pak tu jsou lidi jako já, kteří mají těžké stavy a pak...žádná rodina, žádná skvělá práce atd., tak jako Ty. Nezlob se, chtěla jsem sem také přidat příspěvek, třeba pochopíš, proč si dostala danou reakci. Jak jsem psala, vnitřně s ní musím souhlasit.

12.08.2016 / zoufalka
To nebylo vychloubání a omlouvám se, pokud to tak vyznělo. Vidím kolem sebe soustu smutku, beznaděje...rodiče, kterým umřelo druhé dítě... uvědomuji si to, co mám a nechci se tím vychloubat, není to moje zásluha !!! Přesto mám stavy, kdy ležím a nic mě netěší, všechno je mi jedno, jenom brečím a brečím, nevím co dál, propadám beznaději... deprese nechodí pouze tam, kde je důvod. Je to hnusná nemoc Všem Vám přeji, aby Vám bylo lépe. Ještě jednou se omlouvám, nechtěla jsem tuto stránku nějak zlehčovat.

11.08.2016 / Terka
Ahoj je normalni kdyz mi vedouci v praci rekne ze jsem dusevne nemocna a ze predchozi vedouci mi ubral smeny ze jsem nebyla pro ne dost dobra, nemotivovana? Ja vim ze nejsem normalni, hodne lidi mi to rika, ja nevim co mam delat. Nemam socialni dovednosti, neumim se bavit s lidma. Vubec me to nebavi zit, nemam pro koho a pro co. Neumim si nikoho najit. Muzi me zklamali, jsem hloupa ale pritom.mam vysokou skolu, neumim se prosadit, mam nizke sebevedomi a to je mi 30. Nejsem skareda, muzi se na me smeji a zdravi me ale nedbam o sebe. Nekteri si mysli ze jsem na drogach ale nejsem. Nevim pripadam si zbytecna. Neumim se zaclenit do spolecnosti. Vsichni moji kamaradi uz maji rodiny nebo se jim dari a me nic. Me to nici, jinak beru antidepresiva a chodim k psychologovi ale nikam me to vnitrne neposunulo. Antidepresiva me zklidnili, driv jsem byla labilni na lidi bez nich. Nevim me asi nic nepomuze. Bojuji s vahou uz od malicka a nedari se mi zhubnout, mam metabolicky syndrom, skoro nic nesmim jist, mam velky bricho a hodne kortizolu, strasne se trapim, moje osobnost se uplne rozpada :'(

11.08.2016 / Orion789@email.cz
Pro Janu: brala jsem už také kdeco (včetně Sertralinu, Venlafaxinu a Wellbutrinu) , nakonec užívám kombinaci escitalopramu (Itakem), prothiadenu, mirtazapinu, pregabalinu (Lyrica) a alprazolamu (Frontin, Neurol, Xanax SR). A nemůžu říct, že by to nějak moc zabíralo. Největší efekt má mirtazapin, naprosto odstranil problémy s večerním usínáním a spánek je kvalitnější. Na druhou stranu jsem po něm přibrala, ale to je člověku tak nějak jedno, když myslí na sebevraždu. Trittico, které jsem zkoušela před mirtazapinem účinkovalo asi tak jako lentilky. Prothiaden mi byl nasazen po té, co modernější antidepresiva nepomohla. Má sice více vedlejších účinků, ale já žádné nepozoruji; bohužel zatím ani moc těch účinků žádoucích (75 mg/den). Člověk si tak připadá trochu jako pokusný králík, zvláště u léků, které mají nástup účinku v týdnech, zatímco zoufalství sílí každým dnem. Takže zůstávám stále u stejné metody - když je úplně nejhůř, uzemním se vysokým množsvím alprazolamu (Xanax, dávku raději ani neuvádím). Tolik k tomu jaký lék mi "zabral". Jsou to jenom moje zkušenosti, určitě jsou lidé, kterým antidepresiva báječně zabrala - opravdu jim závidím a budu ráda když také napíší. Chci věřit v to, že tobě i mně a vlastně nám všem co si tu zoufáme bude jednou lépe. Ještě to nevzdávej !

10.08.2016 / Petr1
Ano, nejhorší je beznaděj a zoufalství, bez řešení.

10.08.2016 / Jana
Orion, jsem úplně zoufalá. Od dubna trpím těžkou depresi, už mám čtvrtá antidepresiva a nic nezabírá. Měla jsem escitalopram, trittico, sertralin a teď argofan a večer Mirtazapin .A jaký lék Tobě zabral? Já už jsem skoro na dnešní, každý den přežívání.

8.08.2016 / Orion789@email.cz
Pro Janu: zatím snad jsem, jen jsem neměla sílu psát, moc děkuju za Tvůj zájem. Pro zoufalce, zoufalci zoufalce: prosím nebuďte tak nenávistní. Vždyť přece to, že se má někdo "dobře" ještě automaticky neznamená, že musí být šťastný. Nejen lidé, kteří mají "těžký" život mají "nárok" na depresi. Vždyť je to jako kdybyste napsali, že ten, kdo má kvalitní boty, si nemůže přece zlomit nohu - natož aby ho ta zlomená noha bolela. Takový zločin ! Nemyslím, že zoufalka psala svůj příběh s úmyslem se nějak vychloubat, jen napsala o tom, jak to cítí ona. Nevidím v tom žádné odsouzení, ani vychloubání, ani výsměch nebo zlehčování problémů jiných. Ano, má to, co řada z nás neměla, nemá a třeba ani mít nebude. Ale proč ji za to urážet ? I deprese má různé stupně a je různě závažná. Budeme se tady snad trumfovat v tom kdo je na tom hůř ? Na druhou stranu, neodsuzuji vás, co jste psali komentáře proti zoufalce. Neznám vás, nemám představu o utrpení, které prožíváte, určitě na tom nejste dobře. Jen apeluju na to, abychom se tady vzájemně neuráželi a neshazovali ještě do větších hlubin našich psychiatrických onemocnění. V neposlední řadě by pro někoho odsouzení zde mohlo být i tou pověstnou poslední kapkou.

7.08.2016 / zoufalci zoufalce
souhlasím, mám to taky tak. běžte se vychloubat jinam.

6.08.2016 / Karlos
Nežádoucí palec nahoru,moc pěkné:-)

6.08.2016 / nežádoucí
Báseň o nikom 40 let se na svět mračí, tak to už teda stačí. Kdo se má na tebe hochu dívat, na oprátce by ses měl kývat. V práci se mu celkem daří, však osoby bez cti a morálky mu ji maří. Celý život potřebným pomáhá, Ale sám se marně lásky a vděku domáhá. Studovat by se mu chtělo, ale jaký účel by to mělo. Tituly může klidně tři mít, přesto osudem je, celý život sám být. Samota je jeho úděl, duše ztrápená, zase celou noc úpěl. Chytrý, spolehlivý a hravý K čemu to vše, když pro nikoho není ten pravý. Přátel ani blízkých nemá, prý jen žadoní a reptá, že ho srdce bolí, na to už se nikdo neptá? Pouze když něco chtějí, pak ho znají, za naivního prosťáčka ho všichni mají. Panika v hlavě se šíří, Cítí, že jeho konec neodvratně se blíží. Hledá pomoc, křičí a volá „ chtějte mne“, naiva bláznivý, pes po něm ani neštěkne. Zázračné tablety to prý léčí, tak proč nefungují, žalem brečí. Láska, porozumění, přátelé jsou na to lék, jenže jeho se už dávno každý zřek. Osoba blízká jediná, každý den muka pro ni zažívá. Musí to zvládnout, na život si nesmí sáhnout.

 
 
1 ... 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - ... 89
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.