Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - ... 91
 
18.11.2016 / stanislava
jsem 16 000km od domova a jsem sama-chci se vratit

16.11.2016 / Milka
Vážená Ketrin, Na Vašem místě bych se z kontaktovala s osetrujicim psychiatrem Vašeho syna

11.11.2016 / Ketrin
Mam syna s paranoidni schizofrenii. Dnes vecer mi rekl, ze se boji, ze me zabije. Pred deseti lety ho pry nekdo zhypnotizoval a syn si mysli, ze na nej bude pusobit telepaticky a jemu to bude jedno a udela to. Rekla jsem mu, ze vi, ze ma schizofrenii, ze vi, ze je to vyvolane tou nemoci a ze vi, ze jsem jeho mama, ze to neudela. At na to nemysli. Je tu nejaky doktor nebo nekdo, kdo vi, co na to odpovedet? Jestli ma odpoved synovi pomuze?

8.11.2016 / Someone
Prvni potize v cca 14 letech - sebeposkozovani, rezani se. V cca 16 blud, ze me pronasleduje hvezda na obloze - prvni navsteva psychiatra, medikace lexaurin + perfenazin (antipsychotikum, dnes jiz obsoletni a asi ani neuzivane). Postupem casu propady do depresi, uzkosti. V cca 20+ letech zacinaji pravidelne/nepravidelne navstevy psychiatru, sebeposkozovani, depresivni stavy, ze jsem nemohla ani mluvit. Dale rozvoj agorafobie/panicke poruchy. Jezdit metrem nemozno, jezdit vlastne jakymkoli prostredkem MHD nemozno. Do toho opakujici se deprese. Nejaky cas kompenzovano, pak zase nanovo, Dokud jsem nepotkala svyho kluka, byla jsem absolutne v poradku (prestoze zamedikovana wellbutrinem a paroxetinem, + obcas xanax). S jeho prichodem prislo do myho zivota to nejlepsi a nejvetsi stesti, co me mohlo kdy potkat, zboznuju ho a on me. Ale zaroven se vratily uzkosti a neskutecne rychle cyklujici stavy deprese a pohodovyho stavu. Staci zdanlive nevinna zminka o necem, s cim mam problem (nesnesu jeho minulost, co se holek tyce) a jsem v hajzlu, beru nuz, rezu se, propadam se do nejhlubsich temnot a vsechno mi pripada marny a zbytecny. Strasne me to kvuli nemu mrzi (i kvuli sobe). Minulost je pryc, neexistuje, navic mi nikdy nedal sebemensi zaminku k zarlivosti nebo tak, ale vypravejte tohle nemocnymu mozku.... Je to marnost a zoufalstvi, ale neprestavam(e) verit, ze to zvladneme...

6.11.2016 / Karlos
Fallen Angel jestli chceš,napis mi maila na cernycerno@gmail.com Třeba bych mohl nějak pomoci.

6.11.2016 / Ketrin
Měla jsem teď horší období. Moje období se počítají na dny, jeden dva týdny. Velmi často se to mění. Je mi dobře, už myslím, že jsem z toho venku a stačí málo, opravdu málo a jsem v tom až po uši. Skočila na mě nějaká viróza či to byla chřipka? Nebývám nemocná a když ano, vyřeší to zvýšená dávka céčka. I teď to tak bylo. Za tři dny jsem z toho vždycky venku. Třetí den, kdy už jsem si libovala, že čtvrtý budu ok, se něco stalo. Něco, co mě zasáhlo, zasáhlo moje ego. Strašně mě to zranilo. Nejspíš mi to vzalo tolik energie, že čtvrtý den ráno jsem na tom byla hůře než první den. A vezlo se to. Hlava mi to rozumem vůbec nepobírala. Myslela jsem na to nejhorší a hodně hodně jsem se musela přemlouvat a zdůvodňovat si, že ne. Ten čtvrtý den přišlo potvrzení toho, co jsem si den předtím myslela. A to mě ještě víc skolilo. Svírá se mi žaludek i teď, kdy to píšu. Ale je to už lepší. Musím udělat rozhodnutí. Jsem z toho zmatená, nevím vůbec, jak to je a proč to tak vlastně je. Jak já nesnáším, když se se mnou nejedná na rovinu. Dost na tom, že už takhle jsem nejistá. Jak vrtkavá je myšlenka žít nežít. Jak lehce může mozek vypnout a svým způsobem člověka donutit k tomu nejhoršímu. Ale teď myslím, že mám pár dnů zase vyhráno.

5.11.2016 / Fallen Angel
Ahoj, jsem 13ti letá holka a chtěla bych se vám sem přiznat, že jsem chtěla několikrát spáchat sebevraždu a na sedmdesát procent trpím depresí...než ale řeknete, že jsem blbá, tak poznejte můj příběh. Od malička vyrůstám jen s mamkou a otce neznám, neplatí alimenty, dluží nám okolo padesáti tisíc korun (českých jak jinak), mamka s tím byla i u soudu. Na chvíli začal platit a pak zase přestal. Mamka byla před třemi lety na operaci, aby ji tak často nepálela žáha, místo části žaludku ji vzali ledvinu...bylo mi 10 let, tak se prostě vymluvila na to, že na ni měla kámen, tak co by jste chtěli nakecat malému děcku (neříkám, že malá nejsem)..no a po třech letech mi řekla, že tam neměla kámen, ale zhoubný nádor (rakovinu, pro ty kteří nevědí)..až po deseti letech můžou doktoři prohlásit, že je zdravá...tedy už jen po sedmi letech....ve škole mě šikanují za to, že poslouchám rock a jsem jiná než ostatní holka, tak jsem přestoupila na jinou školu, tam to pokračuje, ještě se k tomu přidala kyberšikana...takhle začalo moje sebepoškozování (přesněji řezání a seškrabávání kůže) šikanují mě od čtvrté třídy, jsem v osmé...celé nádherné čtyři roky plné posměšků a nadávek...zvykla jsem si, kdo by ne, po tak dlouhé době ne, že? Bydlím nedaleko Olomouce a někdy jsem přemýšlela i o útěku z domu, jelikož mi mamka prakticky všechno jen zakazuje. Jako únik z reality používám žiletku a písničky.....zatím toho ani v nejmenším nelituji, dělá mi i problém s někým komunikovat, natož abych ještě žila...

1.11.2016 / t r a g e d
21 let, deprese, úzkosti, nudná práce za minimální mzdu, věčně zavřený doma u PC, bez přátel, nikdy nepoznal lásku, nenávidí sám sebe... rezignace na všechno... sebevražda.

31.10.2016 / Orion789@email.cz
Noční deprese. Veliký smutek. Rezignace. Zoufalství. Pocit zbytečnosti. Nikomu na mně nezáleží. Křičím do noci. Ale nikdo neposlouchá. Neslyší. Nikdo nechce.

30.10.2016 / ....
Někdy ano někdy ne. Podle me to pomaha kdyz ma clovek jeste silu chut bojovat. Pomaha vypsani. Vykriceni volani o pomoc. Urcite jsou uzitecne. Jsou k nicemu kdy uz citite konec. Bojite se vlastne nechcete ale citite ho. Poddal jste se tomu. Pak uz zadne stranky nepomuzou.

29.10.2016 / Autom01
Ahoj, pomáhá Vám, když si čtete zkušenosti ostatních? Na jednu stranu je fajn vědět, že v tom člověk není sám, jenže vnímat další trápení ještě k tomu svýmu dá taky zabrat. Kdyby si chtěl někdo popovídat, může mi napsat na automobilista01@seznam.cz. Omlouvám se za tak poťouhlé jméno schránky na poštu, ale ve stavu takřka stàlé deprese ze mě vypadlo právě tohle. Pomáhejme si, nikdo jiný to za nás neudělá.

28.10.2016 / Jarka
Ahoj Orion, sleduji Tvůj příběh s nekonečnou depresí,moc mi mrzí, že Ti stále nic nezabírá.Chci se Tě zeptat, zda jsi zkusila antidepresiva Argofan.Já byla také uplně na dně, každý den černé myšlenky.žádná AD nezabírala, až po 2 měsících se stal zázrak, Argofan začal účinkovat, a já najednou byla plné síly, elánu,a stále jsem.Zkus to prosím, třeba Ti také pomohou jako mně.

28.10.2016 / X
Dotahnout do konce se to da i prasky na spani. Staci cela krabicka.

27.10.2016 / Orion789@email.cz , cernysvet.wordpress.com
Někdo kdo by si chtěl potrénovat střelbu ? Někdo s vražedným nutkáním ? Nějaký úchyl, který by to dotáhl do konce ? PS: hledám !!!

26.10.2016 / Orion789@email.cz
pro Pavel: no zrovna tady bych antidepresiva moc neodsuzovala :-D Ono je to složité. Jistě, řešit jimi to co popisujete jako "tzv. depku" určitě není rozumné. Jenže pokud máte DEPRESI, problém je mimo to i v tom, že nemůže dělat to co Vás baví, protože už Vás nebaví NIC. Takže minimálně potřebujete něco, co přetne onen bludný kruh a dodá alespoň počáteční impuls. A tady občas těm šťastnějším antidepresiva pomohou.

 
 
1 ... 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - ... 91
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.