Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - ... 94
 
7.07.2016 / Radka
Takhle nějak to mám taky. Klapka, která mě upozorňuje, že bych to někomu nemohla udělat. Přesto si myslím, že to najednou může udělat cvak a je to. Říkám si, že ta klapka ukazuje, že na tom ještě jsem relativně dobře. Držím všem pěsti, aby to měli podobně. Ráda bych pro Orion něco udělala, aby jí bylo lépe, ale mám v rukávu jen otřepané rady - léky a terapie.

7.07.2016 / sluníčko
Pro Oriona nehledej někoho kdo chce s tebou umřít, ale toho kdo chce s tebou sdílet starosti, smutek,. pochopení a pak i snad radost, najít ten smysl života. Není to lehké, byla jsem dloulho na práškách, taky už kolikrát nemohla vylézt z lůžka, jen naštěstí určitá klapka, že to svým bližním nemůžu udělat, přece jen by byly nešťastní. Pak přišla spřízněná duše a dnes už zase mám okolo sebe modrou oblohu a sluníčku a doufám, že to bude fajn. přeji všem aby to zvládli a našli si něco pozitivního v tom těžkém životě.

6.07.2016 / Orion789@email.cz
Hledám někoho, kdo také nechce umřít sám.

4.07.2016 / Iva
Dívala jsem se na Vaše stránky cernysvet. Asi dost pomáhá to takhle vypsat. Držím pěsti, ať se daří.

4.07.2016 / Marie
O víkendu jsem byla v ZOO. Nejdřív jsem myslela, že mi budou vadit lidi kolem. Bylo jich tam mraky. Nevadili. Bylo tam moc hezky.

4.07.2016 / Orion789@email.cz , cernysvet.wordpress.com
Tak už zase nějak nemohu dál. Myšlenky se míhají jedna přes druhou, soustředění uteklo někam pryč. Jen ta jedna myšlenka zůstává. A sílí. Dva dny volna budou doslova k nepřežití.

2.07.2016 / Kopretina
Ahoj hodně dlouho jsem tady nebyla.čas až moc rychle utíká a věci se příliš rychle měni.Ale problémy jsou pořád nějaké.Pořád je co řešit.člověk někdy rychle vypadne z toho deního režimu.Najednou zjištuji že jsem se někam až moc dlouho nedostala protože na to není čas a je pořád něco jiného.Nejhorší je zjištění že lidi které jste měli rádi za svoje kamarády o které jste se mohli opřít ve skutečnosti žádní kamarádi nejsou.když byly nějaké společné problémy byly jsme při sobě ale jak už ten druhý se problémů zbaví a je na tom dobře a má po starostech jako by se mezi námi vše zpřetrhalo a už je vůbec nezajímá že vy máte starosti.tak staří kamarádi odcházejí přestáváte tam chodit na návštěvy přestáváte se scházet i spolu komunikovat problémy narůstají zase ve vás jiné už ale nemáte kam zajít a ským popovídat když byly na dně byly jsme si i vzácní ted ne najednou se přislo k něčemu lepšímu a mohou si vše dovolit a je všechno jinak.vy začínáte chodit teda jinam a hledat jiné lidi.ale i tak je to smutné pořád ve mně je jakýsi strach někdy ani nevím co to je že zůstanu uplně sama.bojím se i existenčních potíží že kamarádka se kterou se znáte skoro pět let ted najednou není kamarádka mrzí mně to a trápí mně to.

30.06.2016 / Orion789@email.cz
Kdybyste si někdo chtěl poklábosit po mailu prosím napište.

29.06.2016 / Marie
Dnes jsem byla v Praze. Spousta lidí o dopravě ani nemluvě. Mám moc ráda divadlo, operu. Jak ráda bych šla na operu! Velké město má tuhle výhodu. Člověk může jít za kulturou. Vim, že se špatně chodí samotnému. Ale ten pocit, že mé nikdo nezná... Jak si každý přejeme něco jiného...

29.06.2016 / Hana
ahoj, jsem na tom podobně. napiš prosím na right.lover@seznam.cz, můžeme se aspoň začít bavit po mailech. díky moc.

28.06.2016 / Xxxxx
Často cítím potřebu s někým mluvit. O blbostech, o jídle, co v práci, co počasí, prostě o čemkoli. Jenže nemám kamarády a rodiče taky ne. Je mi 27, žiju v Praze, ale nejsem tu šťastná, baráky, ulice, město, ani chvíle klidu, který tak moc potřebuju. Chybí mi někdo jako máma, chybí mi někdo jako vážně dobrý kamarád nebo kamarádka. Jak se s tím srovnat? Jak se smířit s tím, že nikdo takový není? Mám deprese a nyní i každodenní úzkosti, kazím, co mohu, potřebuju vypnout, ale nejde to. Jsem se silami někde na bodu mrazu. Prosím o radu ty, co nemají rodinu/přátele, jak to zvládají, když si chtějí jen normálně popovídat... Jak zvládají samotu v tomto směru? Neumím se jen tak seznámit... Dochází mi síly, mám špatné myšlenky, jsem zoufalá... Děkuji za rady.

27.06.2016 / Marie
Dnes jsem po týdnu volna šla do práce. Vrátila jsem se domů totálně vyšťavelená. Poprvé po letech, kdy beru léky mě poprvé napadlo, jak dlouho tu práci budu ještě zvládat. Dopoledne to šlo. Pak jsem šla na oběd. Po obědě hodina jednání a bylo hotovo. Musela jsem vydržet. Jsou úkoly, které nejde odložit. Tolik lidí, s kterými přes den musím něco řešit. Šla jsem z práce a hlava jakoby nebyla moje. Přišla jsem domů a i když se mi strašně nechtu, šla jsem na hldinovou procházku. Rychlejší chůze, soustředění se na to, abych si vsimala toho, co je kolem mě - stromy, řeka, jen nemyslet na práci a na to, co mě užírá. Dá to hodně soustředění a práce, ale jde to. Domů jsem se vrátila svěžejší. Protože to ale pořád nebylo ono, naložila jsem se na hoďku do vany. Teď už mi je celkem fajn. Vím, že to asi nikoho nezajímá, ale já prostě měla potřebu vám to napsat. Přeju všem, abyste si taky našli způsob, jak se držet nad vodou.

27.06.2016 / Milda
Lenko, že se jedna o dítě, o nemoc, je kruté. Silu musíte posbirat už kvůli němu. Nemocný nemá byt sám, se svou nemocí bojuje, je třeba stát na jeho straně. Jeho zivot zkvalitní te a možná i prodloužíte. ORION 789, chceš být pryč? Co takhle procházka, kolo, bazén? Celé ty noci bezespánku jsem uklízela a uklízela. Psala a psala(ted psani likviduju, ani to nejde přečíst). Léky je dobře konzultovat. Taky mne cpali léky tzv třetí generace, málem mně to zabilo. JMENO 25.6. / alkohol ne, špatná volba. Cvičit, pokud můžeš tak malování, ruční práce, najít si alespoň internetovou kamarádku. Tolik lidi je samo a hledá spřízněnou duši. S i l u. v á m v š e m.

26.06.2016 / D
Mně když je nejhůř, jdu se projít. Je těžké se přesvědčit, když tělo neposlouchá, nejdřív se ploužím, ale když jdu zpět, je mi líp. Vím, že každý se cítí jinak, každému pomáhá něco jiného. Jen píšu, co pomáhá alespoň trošičku mně. Já si našla terapie, tam nikdo mé problémy nebagatelizuje.

26.06.2016 / Orion789@email.cz
Oprava. Žádné pondělí. Vůbec nic. Chci být pryč. Přestat být na obtíž. Přestat ubližovat. Smrt je jediné vysvobození. Léky nezabírají, zůstává jen bolest, beznaděj a samota. Lítost nad tím, že ani ti nejbližší nechápou. Bagatelizují, vlastně je jen obtěžuju. Nikdo, opravdu nikdo nezbyl.

 
 
1 ... 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - ... 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.