Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - ... 94
 
31.07.2016 / neštěstí
Jen vás oblbují oblbují a oblbují. Nikdo vám nepomůže! Kde je jejich odbornost? Když to není angína nebo zánět slepého střeva, jste namydlení! Páni doktoři, vážení lékaři, kde je vaše odbornost? Kde???

31.07.2016 / neštěstí
Nejhorší je ta bezmoc! Už už si myslíte, že to zvládáte, ze jste si zvykli, ze jste "smiteniz" , jak rádi doktoři radi- smiřte se- houby, chtěla bych je vidět!!!! Nikdy se nesmirite! Jen vás oblbuji! Nejde to!!

31.07.2016 / Neštěstí
Vím, co chci. Chci mít zdravé dítě. Všechno ostatní je k ničemu. Úplně k ničemu!!! Můžu mít modrý z nebe. Je to l ničemu. Dokud nebudu mít zdravé dítě, je všechno ostatnie K NIČEMU;!!!!!!

31.07.2016 / nic
Chce se mi umřít a zároveň z toho mám strach. Možná chce se mi je jiné než chci. Nevim, to vědí jiní. Dnes jsem si uvědomila, je to směšné, že 31.7.2016 už nikdy nebude. Tak se holka snaž, ať je každý den hezký. Jenže každý den je to skoro stejný. Nahoru dolů nahoru dolů. Někdy je to víc tam někdy tam. Zjišťuju, že mám čím dál tím větší problém jít do práce. Mám pocit, že jsou na mě kladeny čím dál tím větší nároky. Možná nejsou, jen já to hůř zvládám. Je mi strašně. Chci umřít a nechci umřít. Co lidi potřebujou k životu, aby byli spokojený. Málo, tak strašně málo! A mně to nestačí? Co pořád chci? Co? Jsem k ničemu! Nevážím si toho co mám. Hledám stále hledám něco co není. Něco, co mi život nemůže dát. Něco co si nezasloužím! Tak se du snažit dál, i když to stojí za nic

26.07.2016 / pajka
xxx, předstírání o tom jak se člověk cítí znám velmi dobře, znám i pomoc od kohokoliv když se z vás snaží okolí vytáhnout informace, ale člověk má většinou pocit že mluví nezajímavě a kdyby se nezeptali tak ani nic neřekne je to taková absurdita až skoro směšná....pokud to alespoň trochu lze a máte volný víkend zkuste vyrazit někam z toho velkého rušného města, soucítím s Vámi a držím palce ať je lépe

26.07.2016 / xxx
Já to také měla těžké, nechci nikoho obtěžovat, jen jsem se potřebovala svěřit, nemám komu kde jinde... také jsem to měla těžké, vyhazov z domova, zneužívání atd. a stále jsem na to sama, jen přestávám sílu jen přežívat.

26.07.2016 / alenka
pro xxx, asi to nechápeš se tady vypovídat, a prostě si přečíst nějaké vzkazy, já to v životě měla dost těžké a ted teprve mám skvělého manžela a nebudu mít děti, mám silné léky na nervy a prostě žiju čus

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

25.07.2016 / xxx
alence - já žádnou rodinu nemám víš... ani manžela...

23.07.2016 / alenka
pro xxx asi jsi dost vyčerpaná jak píšeš, ale já jsem zkolabovala v práci , volaly mi rychlou a byla jsem na kapačce, já byla v pondělí na psychině , v úterý mi bylo doma zle , tak jsem nešla do práce a ve středu jsem makala v pohodě a z toho vedra mi bylo zle, ve čtvrtek jsem šla zase na psychinu, a řekla jsem že chci do špitálu, byla jsem tam 14dní, ležela jsem na akutním, a odpočívala jsem a nabírala jsem sílu, nebojím se říci, kde jsem ležela, manžel o mé nemoci ví, a buleli jsme oba první večer , bála jsem se jak dlouho tam budu, doktor co měl u nás vizitu mě moc nesedl, ale pak jsem měla možnost mluvit s primářem a jiným doktorem , který mě chápe a taky navštívim psychologa, tam měli samou dovču , ted jsem první týden v práci a jednu mrchu bych zabila,to víš jsou tam bonzačky a za tepla to řeší, zkus se zamyslet nad tím co chceš , jinak pokud ti to nevadí jdi do špitálu a pak možná vše řekneš rodině, ale první týden si tam nikoho neber , musíš myslet na sebe držím ti palce, možná to pochopíš , možná ne, sama poznáš kdo ti opravdu pomáhá , mě rodina moc nepomohla , tak se snaž čus

22.07.2016 / xxx
Pro Orion789 - si dobrá, že si to vůbec šla zkusit, zkusit si nechat pomoct a nechat se dobrovolně hospitalizovat. Já bych to nedala, radši jednou seberu sílu a ukončím to. Poslední dobou je to horší a horší. Jen předstírám, jak jsem v pohodě. Praha mě ničí. Není tu kousek klidu, nemám svůj prostor. Nemám přátele. Chtěla bych vypadnout, pryč, daleko od tohohle všeho, odpočinout si, protože nevím, jestli zvládnu fungovat vůbec třeba do září. V práci už se nesoustředím, každý den přemýšlím o tom všem. Chtěla bych si odpočinout a vypnout, kéž by to šlo. Kéž bych mohla odjet pryč a zkusit si vyčistit hlavu. Už to nedávám. Dnes v práci tajně na záchodě zase brečím. Brečím vyčerpaností a bolestí myšlenek. Nemám to komu říct, tak píšu sem. Nemohu se doma shodit ještě víc, už tak nejsem normální, mám pocit, že mi pukne hlava a celé tělo. Chci pryč, chci pryč!!! Stačilo by mi a byla bych šťastná, odjet třeba na nějakou chatičku do přírody, kde je klid a kde nikoho neznám. Já už dál nemůžu, jsem tak vyčerpaná a neshledávám se s pochopením. Kolikrát mám chuť umřít. Skutečně umřít. Co je tohle za život. Celý rok jen ráno do práce, večer z práce, žádné zážitky, žádné volno, žádný odpočinek a ti, co mají taky psychický problém ví, že takhle to nejde do nekonečna. Do nekonečna se plácat. Přestávám mít sílu na to takhle žít. Ne žít, přežívat. co je to za život. Ani jednou za rok nemít možnost s někým (ideálně s přítelem) odjet pryč aspoň na chvíli odsud utéct. Brečím a pořád doufám, že bude líp, ale pořád jsem k ničemu. Já už nemůžu, už jsem na hranici sil. Už nedokážu sebrat v sobě sílu z ničeho. Jsem psychicky i fyzicky ve sračkách, jen dělám, jak jsem v pohodě, abych třeba příteli neukazovala slabost, ale já už to nedávám. Kéž bych našla pochopení, ne naštvání. Ještě chvíli a už to nedokážu předstírat, jak jsem v pohodě. Už je toho moc, skutečně moc. Moc.

22.07.2016 / Orion789@email.cz
Pokud byste někdo chtěl vědět jak to také MŮŽE dopadnout, když hledáte pomoc u odborníků: http://cernysvet.wordpress.com/2016/07/21/hospitalizace-cast-prvni-bohnice/

 
 
1 ... 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - ... 94
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.