Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - ... 89
 
26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

26.07.2016 / Yyyyyy
Milá Xxxxx a já rodinu mám, mám mámu, prozatím i práci,ale je to všechno velmi nejisté. Rodina ne vždy funguje, všichni se chtějí jenom bavit. Ale možná když člověk tohle jen tak někam anonymně napíše, tak to někomu i jemu samotnému pomůže.

25.07.2016 / xxx
alence - já žádnou rodinu nemám víš... ani manžela...

23.07.2016 / alenka
pro xxx asi jsi dost vyčerpaná jak píšeš, ale já jsem zkolabovala v práci , volaly mi rychlou a byla jsem na kapačce, já byla v pondělí na psychině , v úterý mi bylo doma zle , tak jsem nešla do práce a ve středu jsem makala v pohodě a z toho vedra mi bylo zle, ve čtvrtek jsem šla zase na psychinu, a řekla jsem že chci do špitálu, byla jsem tam 14dní, ležela jsem na akutním, a odpočívala jsem a nabírala jsem sílu, nebojím se říci, kde jsem ležela, manžel o mé nemoci ví, a buleli jsme oba první večer , bála jsem se jak dlouho tam budu, doktor co měl u nás vizitu mě moc nesedl, ale pak jsem měla možnost mluvit s primářem a jiným doktorem , který mě chápe a taky navštívim psychologa, tam měli samou dovču , ted jsem první týden v práci a jednu mrchu bych zabila,to víš jsou tam bonzačky a za tepla to řeší, zkus se zamyslet nad tím co chceš , jinak pokud ti to nevadí jdi do špitálu a pak možná vše řekneš rodině, ale první týden si tam nikoho neber , musíš myslet na sebe držím ti palce, možná to pochopíš , možná ne, sama poznáš kdo ti opravdu pomáhá , mě rodina moc nepomohla , tak se snaž čus

22.07.2016 / xxx
Pro Orion789 - si dobrá, že si to vůbec šla zkusit, zkusit si nechat pomoct a nechat se dobrovolně hospitalizovat. Já bych to nedala, radši jednou seberu sílu a ukončím to. Poslední dobou je to horší a horší. Jen předstírám, jak jsem v pohodě. Praha mě ničí. Není tu kousek klidu, nemám svůj prostor. Nemám přátele. Chtěla bych vypadnout, pryč, daleko od tohohle všeho, odpočinout si, protože nevím, jestli zvládnu fungovat vůbec třeba do září. V práci už se nesoustředím, každý den přemýšlím o tom všem. Chtěla bych si odpočinout a vypnout, kéž by to šlo. Kéž bych mohla odjet pryč a zkusit si vyčistit hlavu. Už to nedávám. Dnes v práci tajně na záchodě zase brečím. Brečím vyčerpaností a bolestí myšlenek. Nemám to komu říct, tak píšu sem. Nemohu se doma shodit ještě víc, už tak nejsem normální, mám pocit, že mi pukne hlava a celé tělo. Chci pryč, chci pryč!!! Stačilo by mi a byla bych šťastná, odjet třeba na nějakou chatičku do přírody, kde je klid a kde nikoho neznám. Já už dál nemůžu, jsem tak vyčerpaná a neshledávám se s pochopením. Kolikrát mám chuť umřít. Skutečně umřít. Co je tohle za život. Celý rok jen ráno do práce, večer z práce, žádné zážitky, žádné volno, žádný odpočinek a ti, co mají taky psychický problém ví, že takhle to nejde do nekonečna. Do nekonečna se plácat. Přestávám mít sílu na to takhle žít. Ne žít, přežívat. co je to za život. Ani jednou za rok nemít možnost s někým (ideálně s přítelem) odjet pryč aspoň na chvíli odsud utéct. Brečím a pořád doufám, že bude líp, ale pořád jsem k ničemu. Já už nemůžu, už jsem na hranici sil. Už nedokážu sebrat v sobě sílu z ničeho. Jsem psychicky i fyzicky ve sračkách, jen dělám, jak jsem v pohodě, abych třeba příteli neukazovala slabost, ale já už to nedávám. Kéž bych našla pochopení, ne naštvání. Ještě chvíli a už to nedokážu předstírat, jak jsem v pohodě. Už je toho moc, skutečně moc. Moc.

22.07.2016 / Orion789@email.cz
Pokud byste někdo chtěl vědět jak to také MŮŽE dopadnout, když hledáte pomoc u odborníků: http://cernysvet.wordpress.com/2016/07/21/hospitalizace-cast-prvni-bohnice/

21.07.2016 / Orion789@email.cz
Také jsem si přečetla níže odkazovaný článek. Tak nějak mám pocit, že všechny "poradny a dotazy" končí příliš často větou "navštivte psychiatra/psychologa/jiného lékaře". Dál se zpravidla čtenář dozví, že "terapie/léky jsou dnes velmi účinné" a "váš problém má určitě řešení". Následuje doporučení "zbavte se stresu/začněte sportovat/dělejte něco co vás baví". Prostě rady, na které nepotřebuje odborníka, stačí google. Ano nadpis článku skutečně odpovídá (Psychiatr radil, jak se nedat zničit úzkostí), akorát ty rady jsou - jak to jen napsat - hodně obecné.

19.07.2016 / lolo
Tak je hezké, že zde propagujete INEP, ovšem já zde chodila, řekli mi, že mají smlouvu s pojišťovnou (VZP) a nic hradit nebudu, po pár sezeních mi bylo řečeno, že se to ale nevztahuje na terapie a ty si musím hradit (900,-Kč týdně) - nevím, kde bych na to vzala, téměr 4000,-Kč měsíčně!!! Špatně počítané prášky, takže jsem měla doma zásobu, že bych se jimi mohla předávkovat. Žádná diskuse, pomoc, odešla jsem naprosto znechucená. Terapie za skoro tisíc korun = paní Koblic Zedková = "vím, máte to těžké, musí to být stresující, berete léky? dejte si holé chodidla na zem, ucítíte, že sem patříte, slibte mi, že za dobu, co budete u mě v péči, tak se nezabijete" = měla bych horší skóre u pojišťovny. Nohy na zem? to mi skutečně nepomohlo s úzkostmi a depresemi. Po jejich medikaci jsem začala mít bludy a slyšiny, které jsem nikdy neměla, když jsem žádala o jiné léky, řekli, že "se už nemám objednávat". Tj moje zkušenost MUDr Dvořáček + Koblic Zedková. Tak jen ať víte, že realita není vždy tak, jak ji propagují v novinách a časopisech a odpovědích v diskusích.

13.07.2016 / Marie
Diky J. Článek jsem si přečetla. Přemýšlela jsem nad sebou a musím říct, že mně víc než medikace, i když ta je taky velmi důležitá! , nejvíce pomohly terapie. Chodím tam bezmála už třetím rokem a jsou k nezaplacení (jsou hrazeny pojišťovnou:-) DÍKY PANE DOKTORE:-) Každý ale takové štěstí nemá. Proto mnozí jistě privitaji možnost zeptat se online.

13.07.2016 / j
https://www.zena.cz/zdravi/trapi-vas-uzkost-a-panika-jak-se-jich-zbavit-poradte-se-s-ps/r~51f33a7648de11e69966002590604f2e/

12.07.2016 / nikdo a nic
Orion, odpovím Ti zítra na mail. Četla jsem ho. Četla jsem i Tvůj blog. Úplně přesně Ti rozumím. Ozvu se.

12.07.2016 / orion789
Proč mi nikdo nerozumí ? Mám pocit, že jsem snad z jiné planety.... Nikdo neposlouchá co říkám.... a vlastně se ani nedivím.

10.07.2016 / orion789@email.cz
pro Jana: Tak nějak od nepaměti, umřít jsem chtěla už jako dítě. V dospívání pokus o sebevraždu. Léčím se přibližně 6 let. Tak nějak bez úspěchu.

10.07.2016 / Jana
Ahoj Orion, prosím Tě jak dlouho trpíš deoresema?

 
 
1 ... 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - ... 89
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.