Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 95
 
14.07.2018 / Jarka
Ilonko záleží jaký test Vám dělali.Obyčejně dělají test zvaný Elisa, nejzákladnější a nic se tam nepozná.Chtějte test Westtern blot, je obsáhlejší a pozná toho víc.Takhle poznali u mé dceři neuroboreliozu.

13.07.2018 / Iva
Deprese,uzkost.Zkousela jsem to bez ad,skoncila jsem zas na nich. Kazdy je jinak silny.Dneska uz bych to sama nezkousela.Zeptejte se na terapiich.Zabraly,ted se zas citim mizerne. Nechapu,co je spatne.

12.07.2018 / V.M.
Vyléčil jste se někdo z deprese bez antidepresiv. Mám depresi prvně v životě po těžkých stresech posledních let. Když už jsem dal život do pořádku a vše bylo v OK , přišla deprese. Z léků mám strach, chodím na terapie, ale v podstatě nevím co řešit jelikož již vše v životě mám v pořádku.

12.07.2018 / Ilona
Jarko, krevní test na boreliózu mám negativní. Na internetu jsem si od jiných lidí vyčetla, že může být negativní a boreliózu máte, nevím co dělat napadlo mě že to může ta borelióza být a doktor mi řekl že ne.

12.07.2018 / Jarka
Ilono dělali Vám testy na boreliozu? Bolesti kloubů, kostí a únava jsou hlavními příznaky.Lékaři to rádi svádí na deprese.

12.07.2018 / Ilona
Není mi dobře převládají různé bolesti kloubů a kostí , hlavy, nespavost, chlad, obrovská únava. Dle MUDr.je to deprese, máte někdo stejné stavy ?

12.07.2018 / Tape
Je to velká prázdnota. Jsem kvůli psychickým problémům v invalidním důchodu. Kdyby si chtěl někdo psát a trochu se tím vzájemně podporovat, tak: tapepp@seznam.cz Je mi 28 let.

21.06.2018 / A.
Po dlouhé době jsem se rozhodla jít k psycholožce. Bylo mi nepříjemné s ní o tom mluvit, říct jí všechno, co se mi děje v hlavě. Teď beru antidepresiva. Je mi po nich špatně, nemůžu spát, jíst, nic dělat. Když řídím, tak musím pomalu. Mám stavy, kdy se směju a pak ty, kdy jsem jako mrtvola. Nejhorší je to v práci, kde jsem se svými myšlenkami sama. Už nemůžu dál, kolikrát jsem to málem udělala, ale představa, jak by bylo mé rodině, přátelům a známým kdybych odešla mě vrátila zpátky. nemám náladu na nic, nic mě nebaví. Všichni říkají, že to bude dobrý, ať vydržím, ale oni neví, jaké to je žít s depresí. Jejich řeči mi spíše ubližují než pomáhají. Je to, jako by někdo řekl někomu s prostřelenou hlavou: "Klídek kámo, to bude v pohodě." i když už je mrtvý. Nevěřím, že to někdy bude v pohodě

3.06.2018 / xxx
Mam pocit jakobych umirala:((((((

2.06.2018 / xxx
D eska jsme byli na rodinnem vylete. Trochu jsme si nachodili. Bylo to fajn. Rekla jsem si, ze budu cilene kazdy vikend plao at vylet. Musim. Abych prezila. Citim to ze je to moje jedina sance. Nic velkeho ale vylet. Predeslou noc jsem spatne soala. Tenhle tyden mi to padalo na hlavu jedno za drjhym. Ma nekdo tip na hezky vylet? Predem diky

31.05.2018 / xxx
Konečně mi je lépe. Vím, že je to na chvilku. Celý den mi bylo hrozně. Jakoby se všechno spiklo proti mě. Osud, hvězdy... vím, že to tak není. Teď to vím. Až přejde ta chvilku, budu zase na maděru. Byla jsem se projít. Abych se zbavila stresu. Jenže cestou jsem poslouchala svého syna, který má schizofrenii. Dnes mu bylo nějak mizerně. Bojí se, že nás všechny unesou, on nás zavraždí a jeho budou mučit. Na mou pocuchanou psychiku to moc nebylo. Přesto jsem mu vysvětlovala, že se to nestane. Vysvětlovat člověku, který má schizofrenii, že bludy jsou bludy, je k ničemu. On to vidí jinak. Přesto to děláte, když je to vaše děcko. Hlavu jsem měla jako střep. Ale on je pro mě důležitější než moje hlava. A tak jsem se ho snažila odlákat na to, jak jsou stromy krásně zelené a už ani nevím, na co všechno. Miluji svého syna. Snad o to víc, že je nemocný. Přišli jsme z procházky, šel spát. Teď sedím u počítače a popíjím víno. Uvědomuju si, že už je to víc jak rok, co si začala dávat sklenku vína. Pomáhá to. Mám strach, abych se nestala závislou. Ale sklenka, dvě vína, snad není závislost. Asi je. Asi je to jako s cigaretama. Nejdřív kouříte málo, letama přidáváte. Vzheldem k mýmu věku to snad do smrti ustojím. Jen tu sklenku vypiju moc rychle, pak druhou. Ale to je můj problím, vím to. Každý má svých dost. Já vůbec nechápu, co se kolem mě děje. Něco mě napadá, ale myšlenky jsou jedna věc a realita druhá. Ale jedno jsem si utřídila. Budu dělat to, co vyhovuje mě. Ne ostatním. A to jsem začala dělat. Nedokážete si představit, jakou nevoli to vzbudilo v mém okolí. Ani nevím, co mě to bude stát. Místo? Vztah? Možná. Mám dvě možnosti. Buď dělat, co ostatní ode mě chtějí, nebo to, co chci já. Byli u mě zvyklí na něco jiného. A najednou snažím se zařídit si to po svém. Trochu dlouho vzhledem k mému věku. Lepší někdy než nikdy. Ale nedokážete si představit, co to vyvolalo. Jak všichni křičí a kopou: co si to dovoluješ. Budeš poslouchat, budeš dělt to, co chceme my. Ale já bych umřela. Umřela bych, kdybych dělala. co chtějí oni a ne to co chic já. Škoda, žče jsem to neudělala už dřív. Mladší...Hledala jsem na internetu kurz. To slovo ve mně vyvolává hrůzu. Keramiku, tvůrčí činnost. Nemám koníčky, ale musím zaměstnat ruce. Hlavu přezaměstnávám. Potřebuju zaměstnat ruce. Bojím se času. Kde na to vezmu čas. Pravidelnost, ta mě deprimuje. Přihlásím se na kurz a /jen to slovo napíšu a svírá se mi žaludek) budu tam muset chodit pravidelně. přemýšlím, jak to bude v dalším životě. bude klidnější? bude? Vdala jsem se a manžel mě bil. Zůstala jsem s dětma sama. Rodiče mi pomáhali a taky ovládali. Nešlo to jinak. Neměla jsem penízue, manžel neplatil. Je to všechno moje vina? To jak žiju? Je to tak, že každý si nějak zařídí život a podle toho žije? Asi ano. Zpackala jsem to. Totálně jsem to zpackala. Totálně, úplně. Hodnotí vás lidé, kteří nemají šajn. Možná mají a vy to děláte blbě. Ale když to jinak neumím. Nebo mě nenapadá jak lépe. Nebo jsem opravdu tak špatný člověk? a proto jednám tak jak jednám? Těžko říct. Je to všechno na levačku

28.05.2018 / Ladislav Vomastek
Odejít

25.05.2018 / Bolest
Víte co bych ctěla? Odstěhovat se na ostrov. Mít velkého psa který by tam byl se mnou. Nejlíp dva. Oni by mě chránili a jáse o ně starala. Ráno se probudit a přemýšlet do čeho se pustím. Venku sluníčko. Šla bycj se psama na procházku. Pak bychom přišli. Začala bych dělat na zahrádce. Oni by leželi kousek ode mě. A koukali na to co dělám. Občas by se zvedli a přišli si pro pohlazení. Po obědě bych se šla natáhnout. Potom bychom šli do lesa. Nasbírali trochu dříví. Pro dřiví bychom chodili každý den abychom si udělali zásobu a zimu. Vozili bychom to z lesa na plachtě, kterou by pesani táhli. Proč ne, když by byl les kousek za domečkem. Stačil by mi domeček o jedné místnůstce. Tam kamínka taková ta jak se na nich i vaří. Za odměnu že by mi pomohli odtáhnout dřevo bych s nima šla na louku která by byla hned vedle domečku. Házela bych jim klacky a oni by mi je nosili a takhle bychom si hráli dokud by je to bavilo. Představuju si že by nám takhle bylo krásně. Jednou týdně bychom šli s ruksakem nakoupit. Dělali bychom si zásoby na zimu. To by se nedalo jít nikam kvůli sněhu. Bylo by to možná tvrdé nepohodlné ale klidné. Po večerech bych si četla. Lidé "z města" by si asi říkali že jsem podivínka blázen...ale to nevadí. Měla bych svůj klid. Svůj vysněný klid...Tolik bych si to přála. Jsem unavená strašně unavená

25.05.2018 / Mozek
Rána jsou nejhorší. Probuzení je nejhorší. Tuhle noc se mi zdálo, že jsem se probudil a klepal se mi žaludek. Zdálo se mi to, co se mi pravidelně každé ráno děje. Je to tak hnusný, tak intenzivní, že se mi o tom už i zdá. Musím vynaložit obrovský úsilí, abych vstal z postele. Myšlenky na sebevraždu? Jak rychle mi to mozek dovolí, snažím se vybavit, kvůli komu nemůžu. Jen ty prodlevy...

21.05.2018 / Mi24
Ahoj, do dnešního dne jsem si dělal co se mi zlíbilo, nikdy jsem na niikoho nebral ohled. Nezajímalo mě jak se dotyčný cítí nebo jaké následky to bude mít, prostě bezohlednost první ho stupně, chlast ,tráva a nadevšechny se povišovat.....hrál jsem si na něco na co jsem vůbec neměl ......všem jsem vyčítal jejich chyby a své jsem nevnímal ......měl jsem skvělou ženu ,které jsem si nevážil a zároven bych pro ni udělal vše co jsem ji na očích viděl a ted už je nenávratně pryč a já jen dřepim doma. Přemítám veškeré zlé skutky, které jsem napáchal a jediná myšlenka s kterou se probouzím a chodím spát je na sebevraždu......mám okolo sebe lidi kteří mě i potom všem drží na nohou a přesto se cítím sám .....myšlenka na to co všechno jsem ztratil mě užírá i přesto, že vím že bych měl jít dál.

 
 
1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 95
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.