Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 91
 
19.01.2018 / Terry
Je tu nekdo?

19.01.2018 / Hvězdička
Pro Terezku 333. Mně bude 29 a jsem od Prostějova.

18.01.2018 / TEREZA333
PRO HVĚZDIČKU ...BUDE MI 54 A JSEM Z HRADCE ČEKÁM TĚ NA FB A ZATÍM NÁM HEZKY SVIT NA CESTY..........DĚKUJI ........

18.01.2018 / Hvězdička
Pro Terezku 333.Ahoj Terezko odkud jsi a kolik je ti let?Taky se měj moc hezky.

17.01.2018 / TEREZA333
PRO HVĚZDIČKU .......AHOJ JMENUJI SE SE TEREZKA......NECHÁVÁM ZDE KONTAKT NA FB Tereza RADOVANOVA MĚJ SE ZATÍM MOC HEZKY.............

16.01.2018 / Hvězdička
Až moc dlouho jsem tady nebyla

16.01.2018 / Hvězdička
Ahoj moc dlouho jsem tady nebyl a taky spousta lidí tady přestalo psát.Tak se lidi zase ozvěte.Tyhle stránky nás spojují a drží.

16.01.2018 / Strach
Jo to znam. Jsem KO

4.01.2018 / Terry
Ta uzkost a strach me nici.

4.01.2018 / Terry
Prosim pomoc

23.12.2017 / Padam
Podzim byl narocny. Tyto dny take. Jela jsem snad na 200%. Pocit, ze se muzu do uterka trochu pozastavit mi prinesl chveni v celem tele. Tresu se jak osika silene se mi mota hlava.Je mi slabo a ustrojit vanocni stromek je pro me nadludsky vvykon. Chce se mi brecet. Vim ze jsem to prepiskla a jeste neni konec. Kdyz jsem chodila na terapie, vzdycky jsem si tam odpocala . Odpustila stres. Nakoplo me to. Jenze pan doktor nechce abych uz chodila. Deprimuje me to. Nemam kde odpustit stres.Pomaha mi alkohol. Jenze nemuzu pit porad. Musim byt k dispozici jako ridic. A nemam hranici. Staci vecery

4.12.2017 / Osamělá
V září mě z nevysvětlitelných příčin opustila jediná kamarádka. Pár dní totální deprese, pak jsem si ale uvědomila, že byl ten vztah stejně celý postavený na tom, že ona poroučela a manipulovala a já to tak nechala, protože jsem se nechtěla hádat na veřejnosti. Jenže jsem introvert, takže najít si jiného přítele je skoro stejně tak pravděpodobné jako že mi narostou křídla. "Dobrý" řekla jsem si, "nepotřebuju ji a zvládnu to sama." Jenže uplynuly tři měsíce, kdy jsem velmi tvrdě pracovala, z části proto, abych nemusela myslet na nic jiného a zčásti i kvůli tomu, že jsem ji chtěla ukázat, koho že to opustila tím, že budu mít v pololetí ten nejlepší prospěch ve škole. Jenže už nemůžu. Mám sice milující rodinu, jenže je pořád někde pryč a já jsem doma sama. Vlastně jsem sama pořád. Díky přísné výchově jsem neměla šanci si najít žádné kamarády, rodiče řekli uč se a já se učila. Nikdy jsem nemohla s kamarády ven a ani jsem nenavštěvovala žádné skupinové kroužky. Je mi 18 a nikdy jsem s nikým nechodila. A není to proto, že bych nebyla hezká, i přes silnou sebekritičnost si nemůžu nalhávat, že jsem ošklivá. Jenom mám díky silnému vlivu rodičů permanentní (a dobrovolné) domácí vězení. V pubertě mi z toho tak hrabalo, že se mi začalo dokonce líbit Stmívání a chodila jsem spát v pět ráno, protože upíři přece nikdy nespí. :/ Díky tomu jsem si vykoledovala lehkou dysfunkci štítné žlázy, protože se i přes mou bělostnou pokožku a zarudlé oči ukázalo, že přece jenom upír nejsem. ale teď už to fakt nedávám. Depresivní zima, já sama doma, nula kamarádů, totální absence mozkových buněk na matiku a jediný světlý bod je premiéra Star Wars. (nebýt toho posledního, už bych se asi zbláznila) Nevím, jak si najít kamaráda nebo prostě jak přijít do kontaktu s někým mimo rodinu a spolužáků ve škole, aniž by mě rodiče pořád kontrolovali. Je to děs.

2.12.2017 / Je to život?
Jak se mám vypořádat s ponížením? Jak? Poraďte mi prosím. Prosím, moc prosím :((((((((((((((

30.11.2017 / Je to život?
Všichni jsme tu k ničemu. Nemá to smysl. Jsme tu jen my slaboši, co nemáme odvahu a hledáme důvody, proč tu být.

29.11.2017 / Petr2
Nemám partnerku, přátele v tuto chvíli ani práci. Už mnohokrát jsem se zvedl ode dna, ale pomalu ztrácím sílu. Už mě to přestává bavit, kolikrát si říkám, proč existuju, co tady vůbec dělám.

 
 
1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - ... 91
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.