Untitled Document
list
     
 
napište svůj příběh  

Chcete-li se podělit o své zkušenosti, můžete nám poslat svůj příběh již dnes, stačí využít našeho formuláře.

A nemusí to být jen příběh, můžete poslat pár slov k zamyšlení, básničku, cokoli, čím byste pomohli návštěvníkům těchto stránek.

 
     
Vaše jméno / přezdívka

Místo pro Váš příběh

 

Prosíme opiště text z obrázku
   

   
 
   
vaše příběhy
Na této stránce najdete obyčejná sdělení lidí, kteří se setkali s nadměrným strachem nebo smutkem zblízka. Jak jejich potíže začaly? Co je zhoršovalo? Kdy se rozhodli vyhledat pomoc a jaká byla jejich cesta ke znovunalezení radosti? Možná, že některý příběh pomůže i vám.  
   
doručené příběhy
  1 ... 93 - 94 - 95 - 96 - 97 - 98
 
16.02.2014 / Marie
A ještě jedna drobnost. Včera jsem četla v časopise článek o mandale. Přiznám se, že jsem o tom ještě neslyšela a pokud ano, tak jsem to zapomněla...Nicméně kdo neví...jedná se o obrázek ve tvaru kruhu, který, jak píší, je s jasně vyznačeným středem, který je obklopen symetricky uspořádanými tvary. Vybarvuje se od vnější části směrem ke středu. Berete barvičky intuitivně. Při vybarvování máte sledovat své pocity, myšlenky...nejlépe si o tom něco přečíst. Stačí zadat do vyhledávače: "mandaly ke stažení". Já si dnes už připravila barvičky, zítra si okopíruju svoji mandalu, dokoupím další barvičky a začnu...

16.02.2014 / Marie
Napíšu vám, co se mi dnes přihodilo s mým pejskem. Šli jsme na procházku a poněvadž jsme šli za světla, šli jsme až k písáku. Nikdo tam nebyl. Když už jsme se otočili, že půjdem nazpět, přijelo auto. Vystoupili dva mladí lidé a měli tři velké psy. Paní na mě volala, že jsou to fenky a že jsou hodné. Kývla jsem, že rozumím. Jedna přiběhla k nám a Fíček se bál. Paní, když viděla, že se Fík bojí, šla k nám a volala ji k sobě. V tom tam přiběhla druhá. Fík se mi vyvlíkl z obojku a začal pelášit. Fenka za ním a za nimi já. V jednom místě jsem musela proběhnout hustým roštím a ztratila jsem brýle. Volala jsem Fíku, Fíku a paní na tu svoji. Jenže oni pelášili...Jejich fenka pak přiběhla, Fík ne. Už ho nebylo vidět, volala jsem na něj a běžela a ten pán, co přijel s nimi, za mnou. Cítila jsem šílený strach, bála jsem se o Fíka. Kdoví, jaké má zážitky, než se dostal do útulku, že se tak bojí pejsků...Na konci písáku je malej mostek přes potok. Tam Fík ležel a čekal. Přiběhla jsem k němu, klekla si, objala ho a brečela a přitom ho chválila, že na mě počkal. Jenže jsme se museli vrátit pro brýle. Ty lidi s fenkama šli někam dozadu, takže je už nebylo vidět. Vůbec jsem si nepamatovala, kde jsem prolítla roštím. Bylo to všechno tak rychlé, tak stresové...Říkám Fíčkovi, že se musíme vrátit pro brýle, že jsem je ztratila. A víte, že Fík mě přivedl přímo k nim? Cestou domů jsem cítila, že mám obrovský vztek, ale najednou jsem nevěděla vlastně na koho. Zjistila jsem, že vlastně nemám na koho mít vztek. A tak jsem si říkala, budu hledat na tom všem něco pozitivního. První pozitivum jsem našla v tom, že Fíček, ač utekl, protože se bál, když už se trochu cítil v bezpečí, počkal na mě. Možná zkušený pejskař by řekl, že je to špatně, že neměl vůbec utéci... A druhé pozitivum, neťukejte si na hlavu :) že jsem si po dlouhé době zaběhala...Vím, kdyby to nedopadlo dobře, dívala bych se na to jinak, ale dopadlo...Je úžasnej, ten můj Fíček, je prostě úžasnej...

15.02.2014 / leiter
není zač, musel jsem si pomoci sám, ještě doporučuji knihu: Debordelizace mozku od Tomana, nechá se stáhnout na netu, ta mi taky pomohla - není to reklama, jenom pomoc, zkuste si ji přečíst, je to o nás každým a co máme udělat, aby jsme se cítili dobře, teď s cítím velmi fajn, ale je období, kdy jsme bohužel nebezpečný sám sobě i okolí a bohužel tomu nikdo nevěří, tak se snažím lidi kolem sebe varovat, že se občas chovám velmi destruktivně, bohužel to zatím neumím ovládnout, jinak se snažte změnit svůj život, jinak to opravdu nejde, Martin

15.02.2014 / Petra
Jsi hodný,že mi píšeš:-)...děkuju

15.02.2014 / leiter
Ahoj Petro, chtěl jsem ti jenom pomoct, jak s tím bojuji? občas poslouchám hudbu, která mě baví i když mi odchází sluch a v pravém uchu mi přes čtyři měsíce jenom píská a doktoři mi poradili ať si na to zvykám, hlavně vyloučit věci, které nechceš dělat, ono se to dobře řekne, ale hůř se to udělá, ale jinak to nejde, myslel jsem včera večer, že se zblázním, protože příbuzný se ozvali co to dělám za kraviny a že se mám vzchopit, tak jsme si uvědomil, že je vlastně k životu nepotřebuji a jenom jsem jim udělal radost, protože si myslí, že jsem slaboch - tak jsem je vyloučil ze svého života, stejně mi nechtěli pomoct a ještě měli z mé nemoci jenom legraci, držím palce všem, Martin PS: budu se muset odstěhovat, změnit práci a ještě spoustu dalších věcí

15.02.2014 / Petra pro Martina
Děkuji za tvou odpověď. Mám dvě malé bytosti,které jsou na mně závislé...já nemám problém vědět,proč se z toho dostat...ale JAK! A jen jsem se ptala,pokud to někdo zná,tak jak s tím bojuje... Většinu dní mám fajn,dobrých...zbylý kus tvoří špatné dny...a z nich pár je skvostných:-(...kdy přichází tyhle myšlenky....překonám to...jako tolikrát,ale dokážu vždycky? Teď by mi třeba hrozně pomohlo mit někoho,kdo by se mnou sdilel lásku k horám,turistice...kolu.Na kolo sama můžu,ale je to jen depresiv.monolog...furt sama...Miluju Tatry...cestovka nabizi i párdenni pobyt...do hor ale sám nemůžeš...muž je Král planety Křeslo...děti malé...takže nic:-( Já Martine sesvou depresi bojuju sama...jen jsem nadhodila,jak to zvládají jiní a třeba by to nějak trklo i mě.... Taky ti držim palce...nám všem.

15.02.2014 / leiter
Ahoj Petro,bohužel si budeš muset pomoct sama, zkus něco změnit - třeba jenom oblečení, chování, já se včera cítil úplně šíleně a myslel jsem, že se budu zapsat do nemocnice, ale zjistil jsem, že jsou dvě kategorie lidí - první, která ti chce pomoci a vyslechne tě a druhá, která tě nechápe a nikdy ti ani nechce pomoci - tem těm se klidně vyhni, bez nich se obejdeš, jediný komu na tobě záleží jsi ty sama a určitě se najde někdo komu na tobě taky záleží, akorát ti to nedokáže říct, uvědomil jsem si, že chci žít bez lidí s stýkat se jenom s některýma s kterýma chci já a ne s kterýma se musím stýkat, zkus si zajít jenom do kavárny a tam pokecat - udělá se ti dobře, budu ti držet palce Martin

15.02.2014 / leiter
Ahoj Petro,bohužel si budeš muset pomoct sama, zkus něco změnit - třeba jenom oblečení, chování, já se včera cítil úplně šíleně a myslel jsem, že se budu zapsat do nemocnice, ale zjistil jsem, že jsou dvě kategorie lidí - první, která ti chce pomoci a vyslechne tě a druhá, která tě nechápe a nikdy ti ani nechce pomoci - tem těm se klidně vyhni, bez nich se obejdeš, jediný komu na tobě záleží jsi ty sama a určitě se najde někdo komu na tobě taky záleží, akorát ti to nedokáže říct, uvědomil jsem si, že chci žít bez lidí s stýkat se jenom s některýma s kterýma chci já a ne s kterýma se musím stýkat, zkus si zajít jenom do kavárny a tam pokecat - udělá se ti dobře, budu ti držet palce Martin

15.02.2014 / Petra
A to nekomentuji,jak mě štve,že nemám žaaaádný velký důvod na depresi...Nikdo mi neumírá,žádný exist.problém...a stejně:-(... hned je člověku lip,když se vás psycholožka ptá,co je tak zlé?...máte zdravé děti,práci,kde bydlet,manžela,jistoty,žádný vàžný problém....To už mi rovnou může říct,že jsem magor nebo hypochondr...No co,řeknu si to sama:-(

15.02.2014 / Petra
A to nekomentuji,jak mě štve,že nemám žaaaádný velký důvod na depresi...Nikdo mi neumírá,žádný exist.problém...a stejně:-(... hned je člověku lip,když se vás psycholožka ptá,co je tak zlé?...máte zdravé děti,práci,kde bydlet,manžela,jistoty,žádný vàžný problém....To už mi rovnou může říct,že jsem magor nebo hypochondr...No co,řeknu si to sama:-(

15.02.2014 / Petra
Deprese je neskutečná svině a právem zvaná rakovina duše...Na druhou stranu je má přítelkyně,co mě neustále tlačí na sobě pracovat,být silnější...a nic mi nedá zadarmo. Prokoukne vše...a když se jen tvářim,že je něco za mnou,odhali mě a prásk znovu do sraček... Co závidim jiným tady a měnila bych hned,že někdo nemá sebevraž.fantazie a myšlenky...radši bych tupě celé noci koukala do zdi plná smutku,než jit tak na dřeň a každou chvili s těma myšl.bojovat. Zvládla stokrát...zvládla teď...zvládnu vždycky?? Jestli to někdo zná,jak s tim bojujete prosim? Když mi je zle,říkám si,že tak stejně dopadnu...teď nebo za pět let...jednou...boj neboj... když dobře,beru to jako výzvu a volbu hezký vikend spolubojovnici...

14.02.2014 / leiter
Ahoj, včera jsem byl u psychiatričky v Plzni, ale bohužel si se mnou nevěděla rady, tak mě poslala ještě na psychologické vyšetření, zní to divně, ale když jsem v Plzni tak je mi líp a taky se lépe cítím a když přijedu domu do Tachova, tak se cítím mizerně, hádám se s lidmi - už se jim snažím vyhýbat, aby nedošlo ke konfliktu, nechci si stěžovat jenom se chci dostat z těchto "špatných" stavů - dva měsíce se léčím na deprese a je to horší, do práce nastoupím jenom proto, aby neřekli, že jsem nevděčný a to jsem odmítl práci v Mexiku, nejhorší je, že vás nejbližší vůbec nechápou a jste na to sami, jestli chcete můžete mi napsat na můj mail kubena.martin@seznam.cz jenom, aby jsme třeba jenom pokecali a někdo vás vyslechl, mě vyslechl úplně někdo cizí o kterém jsem si myslel, že jsem mu ukradený, chtěl jsem pomoct bráchovo dceři s učením, ale bohužel jeho přítelkyně mojí pomoct odmítá, vím, že musím něco změnit a to jsem především já sám, někdy když je mi fajn tak se snažím balit ženský v obchodech, jindy když je mi opravdu zle tak se raduji z toho jak mě tahá pejsek na vodítku a já za ním vlaji a ještě se tomu směji, jak se smějí lidi této situaci, šlápnu do kaluže a ještě se tomu směji a proč? protože jsme taky mohl do tý kaluže spadnout a to bych teprve potom vypadal a lidi se ještě více smáli, samozřejmě mám dny, kdy se nesměji a spím, ale snažím se něco udělat co chci já a ne moje okolí, držím vám palce ať se vám špatné dny vyhnou a máte se fajn, Martin

11.02.2014 / XY
Vím, že je to blbost, ale jsem toho plná. Dnes jsem byla v Praze na školení. Jela jsem se svým šéfem. Spolupracuji s ním téměř devět let. Celé ty roky jsme si vykali. Nebránilo to nikdy tomu, abychom spolu mluvili o soukromých věcech. Ví toho o mě tolik a já o něm. I ty nejdůvěrnější věci. Vždy náš vztah byl spíše na bázi především šéf a podřízená a na bázi přátelství. Dnes jsme měli více času než kdy jindy mluvit o soukromých věcech, zašli jsme si na snídani a odpoledne na kafe. Po tolika letech jsme si i potykali...Odchází od nás. A teď to bolí o to víc. O nic nejde, jen se z toho musím vypsat. Nikdy jsem si neuvědomovala tak jasně jako dnes, jak máme stejné názory, pohledy...Bude mi chybět, bude mi sakra chybět :-(:-(:-(

 
 
1 ... 93 - 94 - 95 - 96 - 97 - 98
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.