Untitled Document
klicky
   
 
Frankova

Rozhovor o depresi u seniorů, o možných komplikacích při diagnostice, o projevech
a léčbě této nemoci ve starším věku nám poskytla MUDr. Vanda Franková
z Psychiatrické léčebny Dobřany.

 
 
Rozhovory vyjadřují osobní názory autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele těchto stránek.

Starší rozhovory

 
   
   
rozhovor
Komfort, pohodlí, klid... to by měla přinášet vyspělá civilizace. Namísto toho jsme téměř bez oddechu vystaveni proudu tisíců změn, ať už v prostředí rodinném, pracovním, společenském nebo přírodním. Lidský mozek se stále rychleji snaží zpracovat nové informace a udržet rovnováhu uvnitř těla i duše. Kam vede civilizační stres
a co s jeho následky? Známe cestu k harmonii?
 
   
ROZHOVOR S MUDr. VANDOU FRANKOVOU

Daří se depresi u starších lidí včas zachytit?

  • Deprese u seniorů zůstává často nediagnostikovaná. Zatímco mladý člověk s depresí přichází do ambulance s tím, že má „depku“, „mizernou“ náladu, nic ho nebaví apod., starý člověk o svých emocích nemluví „nechce zbytečně zatěžovat lékaře“. Má tendenci depresi popírat, bagatelizovat či racionalizovat ("To je tím, že mě tak zlobí žaludek!"). Mluví se o "depresi bez deprese". Ve výčtu svých potíží se upíná na tělesné příznaky jako je bolest, svírání, křeče, nevolnost či proklamuje příznaky z tzv. somatického syndromu depresivních poruch (nespavost, nechutenství, úbytek hmotnosti, ztráta energie a další) a přichází až po několikaměsíčním trvání poruchy na doporučení praktického lékaře či odborného lékaře somatických oborů, často po četných vyšetřeních a zbytečné léčbě tělesných obtíží. Jindy je přiveden rodinou kvůli změně chování, podrážděnosti, nezájmu, "demenci". Deprese ve stáří bývá tedy často neúplně či atypicky vyjádřená. Zda ji lékař rozpozná, to záleží na jeho zkušenosti, pokud se k němu depresivní senior ovšem vůbec dostane.

Kterých příznaků si mohou všimnout rodinní příslušníci?

  • Je důležité, aby rodinní příslušníci byli citliví na jakoukoliv změnu v chování seniora. Např. pokud babička sleduje dlouhodobě nějaký seriál a najednou ji přestane zajímat nebo chodí pravidelně na setkání s přáteli, ke kadeřníkovi, na pedikúru apod. a najednou dojde ke změně v tomto „rituálu“, je třeba vždy hledat důvod. Tím může být právě deprese – ztráta zájmu o oblíbené aktivity, ale také demence – zapomínání na aktivitu. Jindy člověk ztratí zájem o vnoučata, může být podrážděný nebo se u něj objevují různé tělesné příznaky nevysvětlitelné konkrétní poruchou či zhoršení příznaků tělesného onemocnění – tak, jak jsme si říkali výše.

Jsme k seniorům dostatečně vnímaví? Co soudíte o rozšířeném názoru, že jistá rezignovanost a smutek ke stáří zkrátka patří?

  • Negativní pohled na stáří je nešvarem moderní doby. Mladý člověk často vnímá stáří jako konec života plný nemocí, nemohoucnosti, odkázanosti na druhé. Když se ale podíváme kolem sebe, vidíme řadu seniorů, kteří v nás nevyvolávají lítost či soucit, ale úctu a obdiv. Zdravý senior má za sebou dlouhý život s řadou zkušeností, může srovnávat, poradit, být moudrý, může být dobře naladěn, věnovat se svým zálibám, cestovat, aktivně žít. Takovouhle „normu“ stáří bychom měli mít ve své představě nastavenou, a ne obraz nemocného, morózního starce.

Jak často se depresivní poruchy u seniorů vyskytují?
Existují v této věkové kategorii rizikové skupiny?

  • Uvádí se, že zdravý senior má spíše menší riziko vzniku deprese než mladší jedinec. Je to zřejmě dáno bohatší životní zkušeností a určitým nadhledem při řešení různých stresových situací. Velmi častý je ale výskyt depresivních příznaků, které sice nesplňují diagnostická kritéria „pravé“ depresivní poruchy, ale zhoršují kvalitu života (15-25 % seniorů). Nejvyšší riziko deprese je u seniorů tělesně nemocných nebo dlouhodobě hospitalizovaných či žijících v kolektivních zařízeních sociální péče. Těch je postižena až polovina! Depresivní poruchy tak patří vedle poruch paměti k nejčastějším duševním poruchám vyššího věku vůbec.

Jak probíhá u starších pacientů léčba deprese?

  • Cílem léčby deprese je odstranění či zmírnění depresivních symptomů, zabránění opakování příznaků a zlepšení celkové kvality života seniora. Deprese je léčitelná asi u 65 - 75 % lidí staršího věku. V léčbě depresivních poruch seniorů se používá psychoterapie, farmakoterapie či kombinace obojího. U mírných depresí motivovaných pacientů můžeme vystačit s psychoterapií, u těžších stavů musíme nasadit léky. Jako nejúčinnější se ukázala kombinace obou uvedených metod. Z psychoterapeutických metod se v léčbě depresivních poruch u seniorů doporučuje psychoterapie zaměřená na vyslechnutí, podporu a řešení konkrétních problémů a kognitivně-behaviorální terapie s rozborem situace, přerámováním chorobně depresivních myšlenek a zapojení staršího pacienta do příjemných aktivit. Farmakoterapie depresivních poruch ve stáří se řídí podobnými pravidly jako léčba v mladším věku, musíme si ale být vědomi většího rizika vedlejších účinků a lékových interakcí. Lékem volby v léčbě depresivních poruch seniorů jsou antidepresiva ze skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Mají prokázaný dobrý efekt při minimálním riziku nežádoucích účinků.
 
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.