Untitled Document
klicky
   
 
Pekarkova

Rozhovor o ženách závislých na alkoholu,
o příčinách jejich problémů s alkoholem
i o jednotlivých formách léčby nám poskytla
MUDr. Gita Pekárková, vedoucí lékařka oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice.

 
 
Rozhovory vyjadřují osobní názory autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele těchto stránek.

Starší rozhovory

 
   
   
rozhovor
Komfort, pohodlí, klid... to by měla přinášet vyspělá civilizace. Namísto toho jsme téměř bez oddechu vystaveni proudu tisíců změn, ať už v prostředí rodinném, pracovním, společenském nebo přírodním. Lidský mozek se stále rychleji snaží zpracovat nové informace a udržet rovnováhu uvnitř těla i duše. Kam vede civilizační stres
a co s jeho následky? Známe cestu k harmonii?
 
   
ROZHOVOR S MUDr. Gitou Pekárkovou

Jak se u žen rozvíjí závislost na alkoholu ve srovnání s muži?

  • Významnou složkou u prvotního vzniku problému s návykovou látkou je nevědomost a neinformovanost. Nikoho nenapadne, že právě jemu by se mohlo něco stát.
  • Závislost se rozvíjí postupně. Tedy tak, že se navyšuje množství látky k dosažení původního efektu. V souvislosti s tím se navyšuje také množství návykovou látkou způsobených komplikací - a to jak psychických, tak somatických. Přímo úměrně se současně poškozuje zdraví sociální. Nikdo ovšem takto neuvažuje.
  • Nejčastěji alkohol pijeme:
    - abychom si zlepšili již tak dobrou náladu (oslava)
    - abychom si ulevili v negativním pocitu (smutek, úzkost, napětí, strach, tréma, beznaděj, opuštěnost, pocity méněcennosti, společenská vyčleněnosti)
    - společensky (někdy v souvislosti se zaměstnáním, mnohdy je jasným pravidlem,
    že dobře se baví jenom ten, kdo pije alkohol)
  • U žen se setkáváme s nižší tělesnou odolností vůči alkoholu
    (s nižší hladinou enzymu alkoholdehydrogenasy), ale to samozřejmě neplatí vždy. Významnou roli hraje psychická konstituce, způsob prožívání emocí, který u žen bývá silnější, sklony k úzkostem a k tvorbě katastrofických scénářů. Dlužno ovšem důrazně poznamenat, že v naší společnosti je celkem přijatelné, jeví-li silné emoce ve smyslu strachu, úzkosti, smutku či trémy křehká žena. Projevuje-li však obdobné pocity muž, bývá nařčen svým okolím ze slabosti již ve velmi raném dětství. Tedy v době, kdy zdaleka není mužem, nýbrž malým chlapcem. Neučí se proto o tom,
    co cítí, hovořit, ale učí se pocity v sobě dusit. Výsledkem se pak, kromě mnoha jiných negativních dopadů, může stát fakt, že si sám namlouvá, že je slaboch, cítí-li se špatně. Takto velmi často vzniká tzv. úlevové pití. 
  • Úlevové pití znamená, že je alkohol používán jako lék, přinášející úlevu. Zklidňující účinky alkoholu jsou všeobecně známy. Je-li alkohol jako lék na zmírnění nepříjemných pocitů užíván častěji, vzniká škodlivé pití a hrozí riziko rozvoje závislosti.

Jaké jsou u žen nejčastější příčiny vzniku závislosti na alkoholu?

  • Ženy se často dostanou do problému s  alkoholem na mateřské dovolené. Dojde k poměrně náhlému a neměnnému sociálnímu stažení až pocitu izolace u ženy, která kupříkladu vykonávala zaměstnání vyžadující intelektové nasazení, spojené s komunikací s lidmi a četnými sociálními kontakty.
  • S úlevovým pitím typicky ženským se setkáváme také u žen, žijících v satelitních lokalitách měst. Jedná se o ženy s dobrým ekonomickým zázemím, jejichž úkolem
    je často dlouhodobě pěčovat o domácnost a tvořit zázemí manželovi, který je velice pracovně zaneprázdněný, přináší domů značné zisky finanční, ale téměř se neúčastní partnerského a rodinného života. Taková žena si kupuje drahé a kvalitní pití, velmi často pije už od rána a ani náznakem jí nepřijde na mysl, že se dostává
    do problému. Postupně již pije denně a neumí si bez skleničky den představit.
  • Pro škodlivé a nadměrné pití u žen je tedy typická konzumace doma a konzumace večer pro zahnání pocitu osamění. Časté je pití k žehlení, vaření, úklidu tak, aby se subjektivně - a v počátcích i objektivně - zvýšila výkonnost a chuť k uvedené práci.
    Alkohol bývá důsledkem vleklých a neřešených matrimoniálních konfliktů a krizí, kdy je prvním legálním lékem volby. Je-li žena oslabena ve smyslu prožívání negativních emocí, dochází ke vzniku závislosti rychleji. Opakuje se vzorec duševní dyskomfort – alkohol - rychlá úleva na křehkém psychickém terénu, což vede k rychlému rozvoji závislosti.
  • S navyšováním škodlivého pití a postupným rozvojem závislosti vzniká velmi typický jev - tajné pití. Alkohol si pak žena schovává v domácích skrýších, které bývají značně důmyslné.

Alkoholismus bývá často spojen s úzkostnou poruchou či depresemi.
Liší se i v této oblasti ženy od mužů?

  • Ženy mají určitě větší pohotovost k úzkostnému prožívání a tvorbě katastrofických scénářů, umějí si však tyto emoce lépe dovolit prožívat, například pláčem, a tak je uvolnit. Častěji také najdou pochopení u svého okolí.
    Úzkostně depresivní porucha je zcela jistě častou primární poruchou u žen, na kterou nasedá sekundární usus a pak abusus alkoholu.
    Ženy si pak pití často vyčítají, mají pocity viny a následně dochází k opětnému zhoršení úzkostí a deprese.
  • Alkohol sám při častějším a delším užívání způsobuje depresivní stavy.
  • Pokud je žena schopna navzdory zvýšené konzumaci alkoholu zajistit chod domácnosti, mnohdy bývá její problém s alkoholem nepovšimnut rodinou.
    K ústavní léčbě se tak dostává žena v pokročilé fázi závislosti, v době, kdy již často není schopna zvládnout svoji nemoc ambulantně. Teprve v léčbě se pak rozkrývá složitá anamnéza neřešených problémů a probíhá léčba duální diagnózy, neboť závislost bývá skutečně mnohdy spojena s depresivní či úzkostnou poruchou.
    U žen se poměrně hodně často setkáváme s nadměrným užíváním alkoholu v souvislosti se syndromem prázdného hnízda, v souvislosti s menopauzou
    a odchodem do starobního důchodu. Žena, která do doby středního věku pila bezproblémově, začne navyšovat alkohol. U syndromu prázdného hnízda se musí vyrovnat s faktem odchodu dětí a naučit se opět žít sama se svým manželem či partnerem. To je téma na samostatný článek. Je ovšem nutné zdůraznit, že situace bývá komplikována také proto, že řada žen vychovává děti sama, neboť manžel ji opustil již dávno. Nezřídka však žena čelí faktu, že ve stejné době, kdy odcházejí děti logicky z domova, odchází také manžel, puzen druhou mízou.
  • V souvislosti s menopauzou se prohlubují úzkostně depresivní stavy. Mnohdy přicházejí subjektivně neočekávaně u žen, které obdobnými obtížemi dříve netrpěly. Neumí tedy s takovým pocitem naložit a jsou značně zaskočeny.
  • S odchodem do důchodu u ženy dochází k pocitu zbytečnosti, opuštěnosti a velmi často také k reálné ekonomické existenční úzkosti.

Jaká  jsou zdravotní rizika nadměrného užívání alkoholu u žen?

  • Alkohol obecně poškozuje zdraví ve všech jeho složkách, tedy zdraví tělesné, duševní a sociální.
  • Na fyzické úrovni poškozuje: játra, slinivku břišní, jícen, centrání nervový systém (zhoršení kognitivních funkcí, paměti, pozornosti, v těžké fázi vede k demenci), periferní nervový systém (zhoršení jemné motoriky, v těžké fázi může dojít
    k ochrnutí), způsobuje otoky (snižuje množství bílkovin), způsobuje epileptické záchvaty, zejména jako součást dlouhodobého odvykacího stavu, dlouhodobý abusus snižuje imunitu, čímž dochází ke zhoršení kvality pleti, chrupu, vlasů
    a náchylnosti k nemocem.
  • U žen může dojít k závažnému poškození plodu v době těhotenství.
  • Na duševní úrovni alkohol zhoršuje pozornost, paměť s rizikem nevratného poškození a vznikem demence, postupně vznikají rizika odvykacích potíží, která mohou být komplikována rozvojem deliria tremens. Způsobuje poruchu osobnosti, poruchy chování, alkoholickou halucinosu, alkoholickou paranoidní psychosu.
  • Na úrovni sociální alkohol vede k narušení osobních vztahů (s partnerem, s dětmi),
    k selhávání v sociální roli (manželka, matka, dcera), k narušení pracovních vztahů (ztráta zaměstnání), k ohrožení okolí.

Jak probíhá léčba pacientek závislých na alkoholu?

  • Před zahájeném léčby je nutno rozlišit zda se jedná o škodlivé užívání nebo
    o závislost - tedy syndrom závislosti na návykové látce.
  • Pokud bychom klientku (či klienta), která je ve fázi experimentu či škodlivého užívání, chtěli podrobit schématu léčby závislostí, setkali bychom se s nepochopením a také bychom neměli naději na úspěch, protože u takové klientky bychom těžko definovali motivaci. Při stanovení škodlivého užívání nebo stadia experimentu je vhodné zvolit omezení užívání nebo ukončení. S tím, že klientku pravdivě informujeme o možnosti vzniku závislosti.
  • V případě, že rozpoznáme závislost, zahájíme léčbu. Zásadní pro rozhodnutí k léčbě je motivace. Ta je klíčem k úspěchu veškerého našeho konání v životě, a tedy
    i u léčby závislosti. Motivace může být negativní i pozitivní.
    K pozitivní motivaci patří například rodina, zdraví, práce nebo přátelé. Negativní motivací, tedy tím, co si nepřejeme, je například pocit ohrožení, ztráty (rozvod, odebrání dětí, odebrání řidičského průkazu, zničení si zdraví, hrozba, že budu opět
    v psychóze, pobyt ve vězení).
  • Léčba má několik forem: ambulantní (AT ambulance, poradny),
    detoxifikaci, hospitalizaci (tedy léčbu ústavní v léčebně). Ústavní léčba po detoxifikaci je aktivní léčba střednědobá. Další možností léčby dlouhodobé je terapeutická komunita. Do fáze resocializační pak patří chráněné bydlení.
  • Základním postupem v léčbě závislostí je psychoterapie. Dělí se na individuální, rodinnou, skupinovou a motivaci.
  • Nedílnou složkou léčby je farmakoterapie. Ta je významná nejen u nemocí závislostí způsobených, ale také u komorbidity více nemocí. Můžeme být v situaci, kdy je klientka v takové fázi úzkosti nebo depresivního stavu, že ji musíme napřed medikací stabilizovat, aby byla do terapie schopna vstoupit a vnímat ji.
  • Léčba závislostí u klientek probíhá v první fázi ve dvou základních podobách: formou léčby střednědobé ústavní nebo formou ambulantní.
  • Ambulantní léčba je zahájena tak, že se klientka dostaví a je domluveno schéma léčby. Jedná se o léčbu formou psychoterapie, individuální nebo skupinové, zpravidla ve frekvenci jedenkrát týdně. Účinnější je léčba skupinovou psychoterapií. Léčba dle indikace bývá doplněna farmakoterapií, nejčastěji anxiolytiky nenávykového typu a antidepresivy. Toto základní schéma je možné doplnit dalšími terapeutickými postupy - sportovní terapií, dramaterapií, konsultacemi z oblasti sociální problematiky.
  • Léčba ústavní není vždy zahájena dobrovolně. Někdy se stává, že klientka je dovezena na detoxifikaci při zhoršení zdravotního stavu (odvykací stav, psychotický stav), takže není schopna o své aktuální situaci rozhodovat sama. Po detoxifikaci
    a stabilizaci zdravotního stavu se rozhoduje, zda bude v dobrovolné léčbě ústavní střednědobé pokračovat.
  • Léčba ústavní je mnohem intenzivnější než léčba ambulantní a od určité fáze závislosti bývá jediným možným řešením. Je založena na komunitním systému léčby. Základem je terapeutická komunita se svojí samosprávou. Zásadním stavebním kamenem léčby je skupinová psychoterapie, doplněná individuální terapií dle indikace, dále potom arteterapií, sportovní terapií, rukodělnými dovednostmi, jako je práce v keramické dílně, výroba šperků, svíček. K léčbě ústavní střednědobé patří také jóga, relaxační techniky, autogenní trénink a hippoterapie. Smyslem léčby je uvědomění si vlastní nemoci a hledání cesty v dalším řešení. Mapování a zvládání spouštěčů, případně zvládnutí recidivy. Významná je spolupráce s rodinou, účast na rodinných terapiích a setkáních skupiny příbuzných a blízkých.
 
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.