Untitled Document
klicky
   
 
Jarolimova

PhDr. Eva Jarolímová, psycholožka České alzheimerovské společnost

Doc. Iva Holmerová, Ph.D., ředitelka Gerontologického centra v Praze

Pro pesimistu je stáří závěrečným obdobím života, kdy lidský organismus ztrácí stále více své někdejší schopnosti: člověk zapomíná a zadýchává se při chůzi do kopce, postupně ztrácí přátele a začíná pociťovat nejrůznější neduhy. Jenže stáří může být také dobou, kdy má člověk dost času na pěstování nejrůznějších koníčků a na svůj rozvoj. Optimisté připomínají: „Stáří není pouze bilancováním ztrát, ale může být také korunou života“.

Vztahu mezi stářím a depresí jsme se již jednou věnovali při rozhovoru s psychiatrem dr. Konrádem. Tentokrát o stárnutí – tedy o problému, který se týká každého z nás – hovoří psycholožka České alzheimerovské společnosti PhDr. Eva Jarolímová (E.J.) a ředitelka Gerontologického centra MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.(I.H.).

 
 
Rozhovory vyjadřují osobní názory autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele těchto stránek.

Starší rozhovory

 
   
   
rozhovor
Komfort, pohodlí, klid... to by měla přinášet vyspělá civilizace. Namísto toho jsme téměř bez oddechu vystaveni proudu tisíců změn, ať už v prostředí rodinném, pracovním, společenském nebo přírodním. Lidský mozek se stále rychleji snaží zpracovat nové informace a udržet rovnováhu uvnitř těla i duše. Kam vede civilizační stres
a co s jeho následky? Známe cestu k harmonii?
 
   

rozhovor s PhDr. Evou Jarolímovou
a MUDr. Ivou Holmerovou, Ph.D.
„Mrzoutství“, deprese a depresivní ladění ve stáří

Je sklon k pesimismu nebo přímo k depresi průvodním rysem stárnutí? Staří lidé bývají mrzutí. Je to důsledek bolesti, nedostatku perspektivy nebo přímo změn v lidské psychice?

  • E.J .: Sklon k depresi není průvodním jevem stárnutí. Objevuje se zejména u lidí, kteří už dříve trpěli depresí, nebo u těch, kteří těžce nesou problémy, které stáří přináší, a nevidí klady a pozitiva tohoto věku. Ve většině případů si hůře zvykali na změny už v mládí nebo ve středním věku. „Mrzoutství“ je jedním z projevů špatné přizpůsobivosti změnám, které s sebou stárnutí přináší. Psychologické aspekty adaptace na stáří dobře popsal německý neopsychoanalytik E. H. Erickson jako znechucení a zoufalství versus integrita ega.

To je trochu složité…

  • E.J. Integritou ega rozumíme přijetí života se všemi jeho klady i zápory, prostě takového, jaký byl. Člověk nehořekuje nad rozlitým mlékem a nelituje toho, co už stejně nemůže změnit. Netrápí se donekonečna vlastními chybami a omyly, ale hledá v minulosti také to, co udělal dobře, co se mu povedlo, co za ním zůstane. O takový postoj je ale třeba vědomě usilovat. Záleží samozřejmě také na tom, jak se společnost na stáří a staré lidi dívá, záleží na osobnosti člověka a jeho zkušenostech, na jeho hodnotách, na zabezpečení ve stáří a sociální síti.

Lze si užívat stáří bez vrásek na duši nebo jsou psychické vrásky stejně nevyhnutelné, jako ty v lidském obličeji?

  • I.H. Stáří má svá specifika, tak jako všechna předchozí období vývoje člověka. Někteří lidé mají vrásek na duši více, jiní méně, záleží na tom s čím si vrásky dělají a jak se s problémy vyrovnávají.

Stárnutí obyvatelstva a prodlužování lidského věku se projevuje v celé Evropě. S tím roste i počet odborníků, kteří se problémům stáří věnují. Čím se zabývá geriatrie a jak se liší od gerontologie?

  • I.H . Geriatrie jako obor medicíny je součástí gerontologie a zabývá se chorobami ve stáří. Gerontologie je obor, zabývající se problémy stárnutí organismů a chorobami ve stáří.
  • Stárnutí organismu probíhá dvěma způsoby, které se vzájemně ovlivňují a doplňují. Jedním z nich je normální, fyziologické stárnutí, které se týká všech lidí. Druhý představují různá onemocnění, která sice nepostihují všechny stárnoucí jedince, ale jsou s vyšším věkem častější. Stárnutí je ale výrazně ovlivňováno také životním stylem, který působí nejen na fyziologické stárnutí, ale ovlivňuje i vznik a průběh onemocnění, která s věkem přicházejí. Úlohou lékařů je odlišit, co je důsledkem onemocnění a co nikoliv, protože onemocnění umíme léčit, kdežto stáří nikoliv. V praxi máme bohužel sklon přisuzovat rostoucí potíže poruchám stáří a nikoliv konkrétním nemocem. Mělo by to být spíše naopak. Vtipný příklad uvádí nestor norské medicíny Hjort, kterému je osmdesát let, když hovoří o devadesátiletém pacientovi, který přichází k lékaři s bolestí kolena a lékař mu říká, že „to je věkem“. Pacient lékaři odpovídá: „Pane doktore, ale tomu druhému kolenu je také devadesát – a nebolí“.

Se stářím se ale opravdu projevuje řada bolestí a neduhů.

  • I.H .: Syndrom křehkosti vyššího věku se může objevovat u relativně zdravých, velmi starých jedinců - zpravidla ve věku nad 80 let - ale i mladších lidí, u kterých se na jeho vzniku podílí špatná životospráva nebo následky různých onemocnění a poruch. Jde zejména o metabolické, nutriční poruchy a zánětlivé procesy.
  • Součástí syndromu stařecké křehkosti (frailty) je kromě snížení fyziologických adaptačních mechanismů také úbytek kostní tkáně, osteopenie a osteoporóza , i úbytek tkáně svalové, sarkopenie . Zatímco o osteoporóze existuje dostatek vědeckých prací a literatury, úbytku svalové tkáně medicína věnuje větší pozornost teprve v posledních letech, a to zejména v souvislosti se stárnutím populace.

Každý z nás však ví buď z vlastní zkušenosti nebo z pozorování vlastních rodičů nebo prarodičů, že s ubíhajícími roky člověku ubývají síly.

  • I.H .: Starší lidé jsou méně výkonní než lidé mladí, a to jak v důsledku postupného snižování svalové síly a hmoty, tak v důsledku snížení kardiovaskulární výkonnosti. Kondice (měřená celkovou aerobní kapacitou) klesá o jedno procento každý rok od věku cca 30 let, kdy je svalová síla i hmota maximální. To znamená, že výkonnost a svalová síla sedmdesátníků je zhruba poloviční. Obdobné změny probíhají také v dalších orgánových systémech. Tyto procesy jsou normálním důsledkem stárnutí a jsou tedy přirozené a nevyhnutelné. Zároveň je ale možné do značné míry zmírnit jejich průběh. Průběh stárnutí se u různých lidí liší. Dá se říci, že rozdíly ve fyzické a psychické kondici se s vyšším věkem ještě prohlubují. Výrazné rozdíly se také projevují mezi ženami a muži. Střední délka dožití je u žen o šest let delší než u mužů. Přesto se nedá říci, že by ženy byly zdravější než muži - a to jak subjektivně tak objektivně. Muži umírají dříve, ale ženy žijí déle s různými potížemi a omezenou soběstačností. Další rozdíly ve zdravotním stavu souvisejí také se sociálním statusem. Je prokázáno, že lepší zdraví mají lidé bohatší a s vyšším vzděláním.
  • Jedním ze základních přístupů, kterými lze působit preventivně proti úbytku svalové tkáně, je právě dostatek pohybu, který vede nejen ke zvyšování svalové výkonnosti, síly a hmoty, ale sekundárně také ke zlepšení metabolických parametrů.

Maximální biologický věk u člověka je 120 let. Proč lidé umírají dřív? Čím si člověk může prodloužit život sám a v čem mu pomůže medicína?

  • I.H.: Už jsme o tom mluvili. O délce života rozhodují genetické předpoklady, ale také způsob života, zdravotní stav, kvalitní lékařská péče a zaujetí aktivního postoje ke stáří a stárnutí. Jedná se zejména o otázku adaptace na problémy, které stáří, ale i předchozí životní etapy přináší. Záleží na aktivním psychickém a fyzickém způsobu života nejen v důchodovém, ale už i v předdůchodovém věku. Člověk si tedy může život prodlužovat sám.
  • Tuto skutečnost si zřejmě uvědomuje stále více lidí. I samotný pohled na stáří se mění. Na horských sjezdovkách či na běžkách se v poslední době stále častěji objevují čilí sedmdesátníci, muži i ženy.
  • I.H.: Je to zásluha medicíny i životního stylu. Aktivní stáří je dobrým předpokladem pro naplnění a nalezení smyslu života i v tomto životním období.

Obraťme to. Osamělí lidé žijí kratší dobu. Jak to vysvětlit?

  • E.J .:Míru samoty vnímá každý jinak, ale obecně platí, že samota tíží. Jedna osmdesátiletá žena nám v ordinaci prohlásila, že jí samota nevadí: v samotě člověk dozrává. Na druhou stranu je člověk tvor společenský. Ke zdraví ve vyšším věku nepochybně přispívá kontakt s jinými lidmi, komunikace, kamarádství a přátelství, pocit užitečnosti pro druhé, láska.

Odborné studie prokázaly, že deprese, ale i pesimismus snižují odolnost organismu a zvyšují riziko nejrůznějších onemocnění jako jsou kardiovaskulární choroby či nádorová onemocnění. Mohou starší lidé riziku vzniku deprese nějak uvědoměle čelit?

  • E.J.: Deprese a depresivní ladění je poněkud rozdílný pojem. Deprese, někdy doprovázená sebevražednými myšlenkami, je choroba, a je třeba ji v každém případě léčit. U depresivního ladění mnohdy ale stačí staršímu člověku poskytnout podporu, k činnosti ho nenutit, ale zvát, naslouchat mu a jeho problémy nebagatelizovat.

Vyvarujte se s rostoucím věkem úvah o tom, že koupit si nový oblek už nemá cenu – to je rada, kterou jsem slyšel od jakéhosi odborníka. Ve skutečnosti má sedmdesátník, nosící mírně obnošené sako, pravdu. Nový oblek nepotřebuje, většinou jej ani nemá kam nosit. Je lepší přijmout realitu nebo s ní bojovat?

  • I.H.: Významnou roli hraje postoj společnosti ke stáří. Všimněte si, jak málo u nás vidíme reklamy nebo módní časopisy, které by proklamovaly módu nebo účesy pro starší dámy nebo pány. V západní Evropě nebo ve Spojených státech je to jiné, tam si už obchodníci uvědomili, že ve stárnoucí společnosti představují právě starší lidé velice zajímavé zákazníky.

Americké průzkumy ukázaly, že starší muži, kteří se pravidelně holí, žijí déle než ti, kteří na sebe nedbají.

  • E.J.: Holení nebo pěkný vzhled žen i mužů zvyšuje sebevědomí, zlepšuje sebeúctu staršího člověka, nediskriminuje ho. Proč by se starší člověk neměl cítit dobře a vypadat podobně jako lidé mladší? I tento fakt pohled na stáří mění, neboť i ve vyšším věku „jsem to stále já“.

Choroby ve stáří mají odlišný průběh, než v mladším věku, přibývá komplikací a vážných potíží. Starší organismus reaguje odlišně na mnohé léky, roste množství a závažnost vedlejších účinků. Platí to i pro léky proti depresi?

  • I.H.: Ano, ve stáří se často užívá zbytečně mnoho léků. Nicméně antidepresiva v případě, že jsou indikována, jsou velmi důležitá. Pokud volíme správné antidepresivum a nepřidáváme další léky, které nejsou nutné, můžeme výrazně zlepšit kvalitu života pacienta.

Stáří čeká každého z nás. Kdy se má člověk začít učit umění stárnout?

  • I.H.: o druhé polovině života začínáme přemýšlet zhruba po čtyřicítce - i když je to u každého jiné. O tom, jak budeme stárnout, částečně rozhoduje životní styl, stravovací návyky, dostatečná míra pohybu, zdraví. Příprava na staří může zahrnovat i úpravu koupelny nebo výměnu méně funkčních elektrických spotřebičů. Patří sem rozhodně navazování a udržování přátelských a kamarádských vztahů v rodině nebo plánování, co budu v důchodu dělat. Senioři by také měli mít příležitost i v důchodovém věku pracovat nebo být nějakým způsobem zaměstnáni a předávat celoživotní zkušenosti mladším
 
 
   
©deprese.com
 
 
Vlastník a provozovatel stránek:
Designuj! s.r.o.

Autoři textů:
Na tvorbě těchto stránek se podílejí lékaři ze specializovaných pracovišt, zejména z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z Psychiatrického centra Praha a další.
Autoři rozhovorů: Dr. Marie Retková,
Mgr. Hana Šimková, Dr. Allan Gintel.